Blog

Zpráva o zahájení výstavby výzkumného centra Baluo je nejen zajímavá, ale i potěšující – jak pro současné pracovníky FTK, tak pro ty, kteří jsou již mimo, ale jejich vztah k bývalému pracovišti přetrvává a mnozí z nich další vývoj FTK pochopitelně sledují. Nezbývá než popřát, aby Baluo fakultu úspěšně reprezentovalo.

Velmi mě v této zprávě zaujalo vyjádření proděkana Hanuše: „V těchto dnech se láme paradigma fakulty. Fakulta existuje od roku 1991, za tu dobu nic nepostavila, jen se nastěhovala do přidělených prostor…“. Nechci být malicherný, ani nechci s někým polemizovat, ale na toto vyjádření musím reagovat. Chci jen vedle tohoto názoru vyjádřit názor svůj, dokumentovaný konkrétními fakty. Ne kvůli sobě, ale kvůli řadě lidí, kterých se to týká, aniž bych je zde z důvodů oné (ne)malichernosti jmenoval. Kdo chce vědět, ví, nebo se dovědět může. Nejprve bych chtěl stručně vyjádřit svoje názory na problémy s uvedeným vyjádřením souvisejícími a potom objasnit několik skutečností.

Za svoji dlouhou akademickou kariéru jsem mnohdy získal u některých funkcionářů různých úrovní dojem, že historie dané oblasti či daného pracoviště pro ně začala okamžikem jejich vstupu do funkce. Motiv je zcela zřejmý – zvýraznění své vlastní osoby. Ale ono je to úplně jinak. Nejde o osoby, jde o obory a kvalitu pracovišť, na kterých se pěstují. A ti funkcionáři, kteří se střídají, vstupují do situace, která má vždy historický charakter. Ta historie existuje, nikdy není černobílá a z ní vyplývá další vývoj. Je nutno reagovat na dané podmínky, které jsou výsledkem historického vývoje. Historie Fakulty tělesné kultury nezačala okamžikem jejího vzniku. Datuje se hluboko nejen do předrevolučních, ale dokonce poválečných let (viz údaje v publikaci Štekr, V. & Válková, H., 2001, str. 7), ve kterých skupina nadšenců pro obor vypracovávala projekty a předkládala v několika etapách návrhy na vznik samostatné fakulty. Nikdo to od nich nevyžadoval, dělali to bez nároku na cokoliv, ne pro sebe, ale pro obor. Plně se tak projevilo to, co má být vlastní každému akademickému pracovníkovi – zaujetí pro vlastní práci, pro obor a snaha vytvářet pro to co nejlepší podmínky. Jestliže je to podle mne základní povinnost každého akademického pracovníka, tím více se to týká funkcionáře.

Fakulta tělesné kultury vnikla de iure v září 1990 (tedy deset měsíců po revoluci) a de facto svoji činnost zahájila 1. ledna 1991. Čím byl vznik fakulty v tak krátké době umožněn? Právě díky onomu historickému vývoji, díky oněm lidem, kteří věděli, co chtějí a proč to chtějí, i díky existenci řady lidí respektovaných v odborné veřejnosti a zaručujících pozitivní rozvoj fakulty. A to vše se konečně setkalo s podmínkami, které vznik fakulty umožnily. (Viz dokumentované přílohy v publikaci Štekr, V. & Válková, H., 2001, str. 73-85.)

Byla to i doba velkého nadšení, které umožnilo rychlý a kvalitní rozvoj fakulty. Kdo se s tím setkal tak ví, co znamená začlenění nové fakulty do struktury univerzity, rekonstrukce pedagogického sboru, definování nových studijních oborů a jejich akreditace, s tím související vznikání nových pracovišť, akreditace doktorských studií, habilitačních a jmenovacích řízení (ukončeno již 24. 1. 1995) atd. atd. Toho všeho bylo díky oné historické připravenosti dosaženo ve velmi krátké době a fakulta se stala respektovanou institucí.

A s tím pochopitelně souvisí materiální stránka vznikající fakulty. Fakulta neměla nic. Ano, byly nám v první fázi „přiděleny prostory“ (viz v úvodu uvedené vyjádření) v budově někdejšího OV KSČ a posléze zdevastované budovy, trosky, které zůstaly v Neředíně po odchodu okupačních vojsk. A nastalo budování – rekonstrukce toho co zbylo jako zničené, a což, jak mnozí vědí, je náročnější než výstavba „na zelené louce“. Budování areálu FTK probíhalo ve třech etapách – výuková pracoviště včetně RRR centra (v současnosti tzv. „horní budova NA/B“), která byla zprovozněna v roce 1993 s investicí 27 mil. Kč, pracovny pedagogů (nyní tzv. „dolní budova NC“), zkolaudovány v prosinci 1997 s investicí 43 mil. Kč. K přesunu pracovníků pak došlo v únoru až dubnu 1998. Ve třetí etapě bylo v roce 2002-03 dobudováno poslední poschodí budovy A/B s knihovnou, počítačovými učebnami a informačním centrem (nemám k dispozici přesný údaj, ale tuším, že to bylo mezi 15 – 17 mil. Kč). To vše bylo pochopitelně spojeno i s úpravou okolí celého areálu, s postupným vybavováním pracovišť, laboratoří, knihovny, rekonstrukcí budovy na Hynaisově či ve středisku Pastviny atd. Tyto skutečnosti jsou tedy podle mne ve značném rozporu s vyjádřením, že „nebylo nic postaveno“. K objektivnímu pohledu však ještě patří i vnímání historického kontextu: toto vše se odehrávalo v době dělení republiky, které ovlivnilo ekonomickou situaci, v době rekonstrukcí univerzity po povodních v roce 1997, v době, kdy republika nebyla členem EU a tudíž neexistovala množnost určitých typů projektů či grantů. Bylo to v dobách, kdy z rozpočtu šlo více než devadesát procent na z dnešního pohledu směšné mzdy, funkční platy apod. A bylo to, opět díky zainteresovanosti lidí, možné. Byl tedy postaven (nebo chcete-li přestavěn) m.j. celý neředínský areál, do kterého jsme se postupně přestěhovali – viz Štekr, V. & Válková, H., 2001, str. 61.

A ještě jedna poznámka. Ve výše uvedeném vyjádření proděkana Hanuše je řečeno, že „v novém prostředí už nepůjde pracovat postaru“. Nevím, co je „postaru“ či „ponovu“, ale vím, že tak, jak se vyvíjí obor, tak se vyvíjí i kvalitní pracovník – reaguje na vývoj, změny, podmínky, nové možnosti a tím se mění i jeho vlastní přístupy, způsoby apod. Tedy ony pojmy bych raději zaměnil za pojmy kvalitní či nekvalitní pracovník.

Bohuslav Hodaň
první děkan FTK

Odkazy:
Štekr, V. & Válková, H. (Eds.) (2001). Fakulta tělesné kultury: 10 let. Olomouc: Univerzita Palackého.