Blog

Tradiční podzimní počasí napomáhá růstu hub. Nejinak tomu je i letos. Alespoň v mém rodném kraji. Houbaři prohýbajíce se pod plnými košíky si pochvalují letošní houbovou sezónu. Sběrači se chlubí na potkání všem svým známým. Letošní houbařův rok je skutečně plodný a je dobře, že se tradiční česká zábava má čile k světu. 

Houby však nejsou pouze výsadou lesa. I v naší Olomouci, ba dokonce přímo v jejím středu, vyrostla houba. Není to však houba jedlá, dalo by se spíše říci, že je to houba městokazná, která vysaje a stráví ostatní houbičky v jejím okolí. Mám samozřejmě na mysli Šantovku. Když ponechám stranou určitě nezanedbatelnou otázku přínosu tohoto architektonického molochu pro Olomouc, zůstává ne nepodstatná otázka vlivu Šantovky na život ve městě. Každý soudně uvažující člověk, si musí zákonitě položit otázku, co udělá její umístění v centru města s okolními obchody nebo s lidmi, kteří si budou muset zvyknout na prvek, který je do olomoucké zástavby vtěsnán tak nevhodně, že mě napadá akorát paralela se znásilněním architektonického prostoru. O škodlivosti nákupních center na urbanismus a život města toho bylo napsáno mnoho, ale zřejmě je to stále málo. 

Druhým rezervoárem hub, na kterém se podepsal letošní teplý a vlhký podzim je politická scéna. Staré, červivé a prohnilé houby nahradili mladé, svěží, které se tváří jako vzor ctností. „Již žádný červík více, pryč s nebezpečnou plísní …!“ hlásají během svých předvolebních slibů. Vedle těchto hub vyrazily však i houbičky zcela nové, neznámé a mykologických atlasech zatím nedostatečně popsané. I ony vyzdvihují svoji zdravost a čerstvost. Bohužel si člověk není jist, zda se jedná o houbu jedlou, jedovatou nebo pouze nejedlou. V tomto případě, nám ani stará pověra o černající stříbrné lžičce ve vývaru z jedovatých hub nepomůže a nezbývá než doufat, ať tuto houbařskou sezónu všichni ve zdraví přežijeme. 

Ivo Überall
ústav klinické a molekulární patologie