Blog

Z akademických ceremoniálů a rituálů náležejí k nejstarším depozice neboli beánie – iniciační rituál přijímající nové studenty do akademické obce, z něhož do dnešních dnů vytrvala imatrikulace, více či méně ceremoniální zápis nového studenta/nové studentky do akademické matriky. Přežily též promoce, tj. ceremonie udělování akademických gradů vyjádřených akademickými tituly. A dodnes žije majáles, studentské oslavy příchodu jara (tradičně pořádané 30. dubna); majáles v roce 1848, ovlivněný revolučními událostmi, vylíčil Alois Jirásek (1951–1930) v povídce Filozofská historie (1878), situované do Litomyšle (při zdejším šestitřídním piaristickém gymnáziu tehdy existoval filozofický ústav o dvou ročnících, jehož absolvování bylo podmínkou přijetí ke studiu na lékařských, právnických či teologických fakultách univerzit v Rakouské říši).

Nejvíce rigorózními akademickými rituály prosluli studenti německých vysokých škol, organizovaní v tzv. buršenšaftech – studentských spolcích; přináležitost k tomu či onomu buršenšaftu bývala navenek buršáky manifestována studentskými čapkami rozličných barev a forem. K těmto čapkám náležela i tzv. cereviska (něm. Cerevise), malá kulatá pestrobarevná či bohatě vyšívaná, nicméně štítek postrádající pokrývka hlavy. Pojmenování této čapky pochází z latinského substantiva cerevisia – pivo, neboť hojná konzumace piva bývala (a namnoze nejen v německy mluvících zemích dosud je) základní náplní činnosti studentských sdružení. Buršáci v cereviskách se vyskytovali i v Praze, jak dokládá následující souvětí z románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923): „Na Václavském náměstí vzrostl zástup kolem vozíku se Švejkem na několik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím zbit nějaký buršák, který v cerevisce křičel k Švejkovi: ,Heil! Nieder mit den Serben!‘“

Z nejstarší německé univerzity – Ruprechto-Karlovy univerzity v Heidelbergu (ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko), založené roku 1386 falckrabětem Ruprechtem I., údajně pochází studentský rituál Rajbování salamandra, a to jako zkratka výzvy „Sauft alle miteinander! (Chlastejte všichni pospolu!)“. Teorií o původu tohoto obřadu však existuje více – zmiňuje se např. spojitost Rajbování salamandra s akademickým soudcem Friedrichem von Salomon na Rýnské Friedricho-Wilhelmově univerzitě v Bonnu (ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko), založené 18. října 1818 pruským králem Friedrichem Wilhelmem III. a disponující akademickou jurisdikcí.

Akademický soudce na Rýnské Friedricho-Wilhelmově univerzitě v Bonnu Friedrich von Salomon – „Salamander“, střežící v hnízdě salamandří vejce, karikatura z 1. ledna 1890: Academische Freiheit – akademická svoboda, Warnung – výstraha, Carcer – karcer, akademické vězení, Citation – předvolání,  Consil[ium] abeundi – návrh na vyloučení z univerzity.

Náplň Rajbování salamandra popsal výstižně britský spisovatel Jerome Klapka Jerome (1859–1927) ve volném pokračování své proslulé humoristické prózy Three men in a boat (To Say Nothing of the Dog) – Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) z roku 1889; vypsání zážitků této trojice během cyklistického putování po Německu se zajížďkou do Prahy bylo vydáno roku 1900 pod titulem Three men on the Bummel – Tři muži na toulkách. Do češtiny byli Tři muži na toulkách přeloženi třikrát, a to Jindřiškou Kaplanovou-Staňkovou (1884–?), Jiřím Zdeňkem Novákem (1912–2001) a Milanem Žáčkem (* 1974). Z důvodů, jež uvedu níže, cituji relevantní pasáž v překladu J. Z. Nováka, prvně publikovaném roku 1972:

„Neobvykle slavnostně se pije mimořádný přípitek zvaný salamandr, adresovaný některému z hostů jako zvláštní vyznamenání.

,Nyní,‘ řekne předseda, ,budeme tříti salamandra (einen Salamander reiben).‘ Všichni vstaneme a stojíme v pozoru jako regiment.
,Sind die Stoffe parat?‘ táže se předseda.
,Sunt,‘ odpovídáme jednohlasně.
,Ad exercitium salamandri!‘* zvolá předseda a my se připravíme.
,Eins!‘ Drhneme sklenicemi do kruhu o stůl.
,Zwei!‘ A sklenice drnčí znova a na ,Tři!‘ opět.
,Pijte! (Bibite!)‘
Jako kdybychom byli řízeni jediným mechanismem, všichni současně vyprázdníme sklenice a zvedneme je do výše.
,Eins!‘ zvolá předseda. Dna vyprázdněných sklenic krouží po desce stolu a vydávají zvuky, jako když ustupující vlna shrabuje oblázky z kamenité pláže.
,Zwei!‘ Ten rachot zaburácí znova a znova zmlkne.
,Drei!‘ Sklenice s jediným třesknutím dopadnou na stůl a my už zase sedíme na svých židlích.

Za povyražení se při knajpě pokládá, když se dva studenti navzájem uráží (žertem ovšem) a pak se vyzvou na souboj v pití. Určí se rozhodčí, naplní se dvě obrovité sklenice, ti dva mladíci si sednou proti sobě, každý s rukou na uchu nádoby, a kdekdo na ně upře pohled. Rozhodčí dá povel – a do hrdel duelantů začne okamžitě klokotat pivo. Vítězem je ten, kdo první třískne o stůl dokonale vyprázdněnou sklenicí.“

* Jsou látky připraveny? – Jsou! – Ke cvičení salamandra!

Jindřiška Kaplanová-Staňková vyhotovila svůj překlad Tří mužů na toulkách v roce 1919, je tedy značně archaický (např.: „And with mechanical unison every glass is emptied and held on high.“ – „A jako strojem jsou všechny sklenice zároveň vyprázdněné a zvednuté do výše.“) Přesto tento překlad v roce 2014 vydalo pražské vydavatelství DOBROVSKÝ, s. r. o., evidentně z toho důvodu, aby nemuselo hradit honorář za autorská práva dědicům překladatele  J. Z. Nováka. Milan Žáček přetlumočil Tři muže na toulkách do češtiny v roce 2004 , jeho překlad relevantní pasáže dokládá, že nemá ponětí o popisovaných reáliích: “‘We will now,’ says the chairman, ‘a Salamander rub’ (‘Einen Salamander reiben’). – „,A nyní,‘ praví předseda, ,promneme salamandra‘ (,Einen Salamander reiben‘).“ – „The foot of every empty glass twirls upon the table, producing a sound as of the dragging back of a stony beach by a receding wave.“ – „Stopka každé prázdné sklenice se protočí na stole, přičemž se ozve zvuk, jako by se přes kamennou pláž stahovala mořská vlna.“ Kupodivu žádný z překladatelů nevyužil pro pojmenování pijáckého rituálu německých studentů českého, sice nespisovného, ale zato expresívního slovesa „rajbovat“ (resp. slovesného substantiva „rajbování“), jež vzniklo počeštěním německého slovesa „reiben“. Žáčkovo „promnutí salamandra“ je zcela od věci – mne se prsty či dlaněmi, je to na rozdíl od rajbování (či drhnutí, dření, tření) činnost nanejvýš delikátní, jak ostatně dokládá český milostný imperativ „Jemně mě mni!“. A dále: Tradičně se pivo v Německu nepije ze sklenice se stopkou, ale z kameninového nebo skleněného korbele, dříve opatřovaného víčkem – deklem, z něm. substantiva „Deckel“ (viz níže citované filmové scény).  

Divadelní ztvárnění německého akademického obřadu Rajbování salamandra se uplatnilo v americké operetě The Student Prince (Princ studentem) hudebního skladatele Sigmunda Romberga (1887–1951) a libretistky Dorothy Agnes Donnellyové (1880–1928) z roku 1924, zpracované podle divadelní hry Alt Heidelberg (Starý Heidelberg) Wilhelma Meyera-Förstera (1862–1934) z roku 1904. Zvláště populární se stal za časů prohibice v USA sbor heidelberských studentů Drink! Drink! Drink! (Pijte! Pijte! Pijte!). Jak Rajbování salamandra, tak sbor Drink! Drink! Drink! nemohly tudíž chybět ve filmové podobě této operety, jež byla v režii Richarda Thorpeho (1906–1991) uvedena do kin v roce 1954. Prince-studenta představoval britský a posléze americký herec Edmund Purdom (1924–2009), jemuž „zpívající hlas“ poskytl americký tenorista a hollywoodská filmová hvězda Mario Lanza (1921–1959). Příslušnou filmovou scénu lze shlédnout na internetové adrese https://www.youtube.com/watch?v=OI3Bcgh4Jko.

Též stojí za zhlédnutí sbor Drink! Drink! Drink! provedený roku 2009 během heidelberského koncertu Orchestru Johanna Strausse za řízení nizozemského houslisty, skladatele, kapelníka a hudebního producenta André Rieua (* 1949) – záznam tohoto koncertu v HD kvalitě je dostupný na internetové adrese https://www.youtube.com/watch?v=ft8Qaw_8TMg. „V Heidelbergu je světoznámá univerzita,“ sděluje André Rieu publiku, „to vy samozřejmě víte, ale musím to říct  též ostatním lidem. Je to jedna z nejstarších evropských univerzit, je to nejstarší univerzita v Německu. Zde v Heidelbergu jsou ti nejpilnější studenti na světě, pořád leží v knihách, pořád se učí, ani trochu se nedají rozptylovat, ani pivkem nebo tak podobně, a právě o takových studentech pojednává následující píseň. Uvítejte je bouřlivým potleskem – naše tři věčné studenty, Platinové tenory!“ Nato se dostaví tenoři Garry Bennet z Austrálie, Béla Mavrák (* 1966) z Maďarska a Thomas Greuel z Německa; za zvuků pijácké písně z americké operety Princ studentem roznášejí pivo (bez pěny!!!) v pivní zahrádce (Biergarten) hotelu Goldener Hecht (Zlatá štika, činného od roku 1717) australská sopranistka nizozemského původu Mirusia Louwerseová (* 1985) a brazilsko-italská sopranistka Carla Maffiolettiová (* cca 1980). Dna skleněných korbelů protentokrát desky stolů nerajbují.

Naproti tomu je scéna Ad exercitium [salamandri]! pojednána s veškerou buršáckou parádou ve filmové adaptaci satirického románu Heinricha Manna Der Untertaner (Poddaný, 1914), jež vznikla roku 1951 za režie Wolfganga Staudteho (1906–1984) ve východoněmeckých filmových ateliérech DEFA – scéna je dostupná na internetové adrese https://www.youtube.com/watch?v=VpP6YX8l5xg.

Co závěrem? Rajbování salamandra je kvintesencí německého naturelu, najmě pruského, ctícího disciplínu a pořádek (Ordnung) i v konzumaci piva – aby čeští studenti (natož studentky) pili pivo jako při vojenském pořadovém cvičení, je stěží představitelné. To už je více pravděpodobná historka, jak do jisté pivnice vešel host a poručil si osm půllitrů piva s tím, že je výčepní musí všechny natočit a teprve poté mu číšník má těch osm půllitrů donést na stůl. Když se tak stalo, host vylil první a osmý půllitr piva na zem. Číšník se ho udiveně otázal, proč to udělal, a host mu odpověděl: „To je tak – první pivo mi nikdy nechutná a po posledním je mi vždycky špatně.“

Prof. Jiří Fiala, CSc.
emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP