Blog

Dne 16. září t. r. ve 22.46 hodin napsal pražský archivář a právní historik Petr Kreuz na své facebookové stránce toto:

„Při přípravě přehledu bádání o dějinách čarodějnictví a kouzelnických/čarodějnických procesů v českých zemích a na Slovensku jsem procházel také kvalifikační práce na uvedená témata obhájená [spr. obhájené – zde i dále se v hranatých závorkách nacházejí moje poznámky, překlepy a chyby v interpunkci opravuji] v posledních letech na českých univerzitách a nacházející se v univerzitních repozitoriích. Z cca 12 prací, které jsem zatím viděl a prošel, lze jen tři označit za původní vědecké práce (zbývající jsou už na první pohled nevalné kompilace). Mezi těmito pracemi jsem zatím objevil pět (!) plagiátů, tj. prací, v nichž byl opakovaně a ve značném rozsahu porušen platný autorský zákon neuvedením názvů a jmen autorů odborných textů, z nichž pisatelé čerpali, a et [tak buď pouze ,a‘, nebo ,et‘!] ipso facto i osobnostní práva autorů. Podíl plagiátorských univerzit, resp. fakult je následující: třikrát FFil ZČU v Plzni, jedenkrát TF UPOL v Olomouci [spr. CMTF UP v Olomouci] a jedenkrát FF OU v Ostravě. Postiženými autory jsou (v abecedním pořadí): Wolfgang Behringer, Richard Kieckhefer a Petr Kreuz. Upozornění: Uváděná čísla se mohou změnit, žel pouze směrem nahoru…“

U právního historika je jistě s podivem, že se uchyluje ke generalizujícímu a dotyčné univerzity, respektive fakulty dehonestujícímu atributu, aniž by nad veškerou pochybnost prokázal skutkovou podstatu oněch plagiátů, jakož i to, co právníci označují jako „dolus“ – tj. úmysl trestný čin spáchat. Především ale Petr Kreuz nesděluje, které z oněch cca 12 prací jsou práce bakalářské a které jsou práce diplomové, tj. magisterské (současný systém oponovaných kvalifikačních prací na vysokých školách rozlišuje práce bakalářské, diplomové, rigorózní, doktorské a habilitační). Pokud není „bakalářka“ na humanitních oborech založena na vlastním heuristickém výzkumu, nemůže být ničím jiným nežli kompilací dosavadní odborné literatury, a pak jde jen o to, zda tato kompilace je věcně, stylisticky a ortograficky přijatelná. Cum grano salis – traduje se, že když se opíše jeden vědecký článek, je to plagiát, když se opíší dva články, je to kompilace, a když tři články, jedná se o původní vědecké dílo. Neprokáže-li Petr Kreuz doslovné shody celých partií v textech těch pěti údajných plagiátů s pracemi W. Behringera, R. Kieckhefera a svými, měl by být ve svém honu na plagiátorky a plagiátory nanejvýš obezřetný. Z toho, že práce uvedených autorů recentní odborné literatury o roli a potlačování magických praktik v historii nejsou citovány či uvedeny v seznamech použité odborné literatury, neplyne, že pisatelé kvalifikačních prací z nich čerpali a záměrně je necitovali a do seznamů použité odborné literatury je nezařadili – daleko více je pravděpodobnější, že neměli ponětí o jejich existenci. Pokud jde o holá historická fakta, je otázka, kdy a do jaké míry se stávají součástí obecného historického povědomí – jinak řečeno, je vždy nutné u historického faktu, například u data úmrtí pověstného pronásledovatele čarodějnic a čarodějů na severní a střední Moravě koncem 17. století Heinricha Franze Bobliga z Edelstadtu (tj. ze Zlatých Hor) uvádět, který historik toto datum a místo úmrtí v příslušné matrice nalezl a jako první je publikoval? Obé – 27. ledna 1698 Olomouc – je ostatně uvedeno v hesle Jindřich František Boblig z Edelstadtu v internetové encyklopedii Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Franti%C5%A1ek_Boblig_z_Edelstadtu) s tím, že se tento „rakouský císařský laický inkvizitor“ narodil kolem roku 1612 v Cukmantlu, také nazývaném Edelstadt (nynějším městě Zlaté Hory na severovýchodě okresu Jeseník).

Úroveň bakalářských prací – o jejich „původní vědeckosti“ v naprosté většině nemůže být řeč – je závislá na tom, do jaké míry zvládne student samo „řemeslo“ svého oboru. A tak vedoucí těchto prací, tak jejich oponenti mohou být jen rádi, když mají „bakalářky“ alespoň jakous takous „řemeslnou“ úroveň, nemluvě o tom, jak vedení, oponování a obhajoby těchto elaborátů zatěžují provoz vysokoškolských kateder a ústavů a jejich personál. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, rozlišuje vysoké školy univerzitního a neuniverzitního typu – nepochybně by přispělo ke zvýšení úrovně a prestiže vzdělání na vysokých školách univerzitního typu, kdyby tyto školy realizovaly výhradně magisterské studijní programy bez povinnosti bakalaureátu a kdyby studijní programy bakalářské byly omezeny na vysoké školy neuniverzitního typu (jak je tomu odnedávna na maďarských vysokých školách).

Henricus Institoris: Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), vydání v Norimberku u Antona Kobergera roku 1496. Vědecká knihovna v Olomouci, sign. 48.827

Petrem Kreuzem kaceřovaná bakalářská práce na „čarodějnické“ téma obhájená v roce 2011 na CMTF UP je dostupná na internetové adrese http://theses.cz/id/avym6x/bakalsk_prce_pdf.pdf. Je vskutku nevalné úrovně, a to zejména stylistické, jeden citát na důkaz postačí (s. 23): „Následně Davidová byla taktéž zatčena a vyslýchána. Boblig ji pokládal za jednu z hlavních čarodějnic. Ze začátku svou vinu zapírala, a tak se Boblig u hraběnky snažil o schválení k použití [sic!] tortury. Hraběnka dlouho váhala, ale protože torturu požadoval i apelační soud v Praze, bylo přistoupeno k použití mučení [sic!] Když tedy Davidovou začali mučit, přiznala se. Bylo na ni použito až v tak velké míře [sic!], že Davidová ve vězení zemřela. Ani tím ale žena nedošla svého klidu, jelikož soud její úmrtí vysvětloval tak, že jí zlý duch zlomil vaz. Do vynesení rozsudku její tělo kat tedy zahrabal pod šibenici [spr. pod šibenicí, tj. na pozemku, na němž stála šibenice].“ Nekamenujme nicméně nedoučené bakalářky a bakaláře, ale ty, kdo zavedli na našich vysokých školách univerzitního typu bakalářské práce!

(Pokračování)

Prof. Jiří Fiala, CSc.
emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP