Blog

Pohled na českou a československou krajinu prezidentství je opět tristní. Masaryk nebo Havel měli mnoho kritiků, ale v konečném důsledku respekt doma i v cizině, který rezonuje dodnes. Zvláště v případě TGM, od jehož úmrtí brzy uplyne 80 let, je to známka pevného odkazu. Oba jmenovaní pochybovali o mnohém, včetně sebe. Odmyslíme-li nešťastného Emila Háchu, v jehož pozici by neobstál nikdo, a osudy tehdejších hlav států či satrapií nacistického Německa po celé Evropě to dokládají, tak nám zbývá smutná galérie komunistických obyvatel Pražského hradu a dva Havlovi následovníci. 

Po egocentrickém a netolerantním Václavu Klausovi, který nepochyboval o žádném svém politickém kroku a přihrbená hradní suita jeho éry, v čele s Hájkem a Jaklem, aplaudovala každé jím vyřčené hlouposti jako brilantnímu intelektuálnímu výkonu, přišel Miloš Zeman. Rozhodujícímu dílu českého voličstva imponovala jeho přímost (pro část populace čistokrevná sprostota), s níž tepal své protikandidáty, včetně (na volební kampaň) příliš dumajícího Karla Schwarzenberga. Dalo se očekávat, že příchod do sídla českých králů charakterové rysy a politický styl Miloše Zemana neotupí. A stalo se.

Prezident periodicky čeří politickou scénu urážkami, nepravdami, pro spravedlnost budiž uvedeno, že občas i výroky, které mají rys soudnosti. Sice v jiném podání než jeho předchůdce, ale snad ještě svéhlavěji tepe své odpůrce. Někteří se mu raději přestanou stavět – viz mlčení z Černínského paláce k většině Zemanových zahraničněpolitických kotrmelců, neústupní čelí nových atakům. Mírou vrchovatou to pociťuje akademická sféra, na níž prezident testuje pružnost české ústavy a vystavuje na odiv svou svéhlavost. Jmenování profesorů je akt, kterým už pravidelně popichuje širokou veřejnost a irituje vysoké školy. Používaná argumentace je z časti lživá – a lež s manipulací náleží k politickému instrumentáři Miloše Zemana od počátku jeho politické dráhy – z části eticky jednosměrná: pokud by totiž na profesorských kandidátech aktuálně požadované morálně volní vlastnosti aplikoval na své spolupracovníky, pak by již 20 let musel tým svých poradců, tajemníků a asistentů sestavovat jinak.

Lze očekávat, že další léta s prezidentem Zemanem budou pro českou politiku i veřejnost nepříjemná, ba trudná a kriticky uvažující akademici budou zvlášť trpět. Nezbývá než doufat, že se pro příští volby najde kandidát, který by pro českého voliče znamenal rozumnou alternativu a Českou republiku reprezentoval citlivěji, s větší rozvahou i grácií. Je ovšem pravděpodobné, že se v dalším volebním boji mohou sejít na kolbišti vedle Zemana jiní málo vábní kandidáti, od Václava Klause po Tomia Okamuru.

V současném hokejovém nadšení člověka napadá jako nejlepší (a volitelný!) kandidát pro úřad prezidenta Jaromír Jágr: navzdory léta trvajícímu tlaku médií vystupuje stále slušněji, skromněji, občas sebekriticky a oproti lidem typu M. Zemana nebo V. Klause s vzácnou empatií pro potřeby celku, aniž by postrádal jasného názoru. Nositel dresu s číslem 68 nemusí vynikat intelektuální brizancí, ale smysl pro fair play, tak flagrantně porušovaný od roku 2003, potřebuje prezidentský úřad mnohem více. Jágr for prezident!

Psáno v kanadské Ottawě před semifinále

15. 5. 2015
Jiří Lach