Blog

Jako kouř a zrcadla se ve světě iluzionistů označuje technika odvedení pozornosti, kdy mág náhle zmizí díky zrcadlu otočenému do vhodné polohy během výbuchu obláčku kouře.

Jeden takový mistr techniky odvádění pozornosti sedí na Hradě. Dva dny před předáváním dekretů novým profesorům a pár dnů před svou kontroverzní cestou do Moskvy zveřejnil, že dekrety tří profesorů odmítl podepsat. Poté, co se zvedla očekávaná vlna protestů, doplnil jeho věrný tiskový mluvčí, který kvůli tomu musel odběhnout od studia meziválečných textů, údajné důvody, které prezidenta k tak závažnému kroku vedly.

Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda jsou dostatečné, nebo se jedná o důvody zástupné. Vzhledem k tomu, jakou toleranci pan prezident vykazuje k bývalým členům StB na pozicích mnohem důležitějších, než je profesor vysoké školy, zdá se minimálně nepravděpodobné, že by se na stará kolena rozhodl bojovat za čistotu profesorského stavu, kdy i jen podezření na zadání si s minulým režimem znamená stop kariérního postupu. V případě docenta Fajta je pak důvodem článek v novinách, týkající se smlouvy, která nebyla podepsána právě proto, že její část, údajně v zahraničí běžná, byla považována za pro naše podmínky nevhodnou.

Můžeme se také přít o to, zda údajná mravní pochybení těchto kolegů znemožňují držení akademické hodnosti. Nejsem schopen posoudit. Ale od toho jsou právě vědecké rady, aby toto posoudily. A pokud tyto rozhodly, že si páni docenti titul profesor zaslouží, neměl by to být prezident, který je bude na základě osobního rozmaru vetovat.

Považuji však za pravděpodobné, že Miloši Zemanovi jsou ve skutečnosti profesoři lhostejní. Zeman si, podobně jako v případě vykonstruovaného napadení novináře, který se nemůže bránit, diktuje témata, která se budou propírat v novinách, o kterých se bude diskutovat. U části voličů mu to jistě zvýší popularitu, ale to nemusí být ten hlavní cíl. Cílem je kouřová clona. V ní skryt odjede do Moskvy diskutovat ekonomické otázky s prezidentem země, která vojensky napadla suverénní zemi sousedící s EU.

Zeman tím také testuje meze své moci, které jsou tak velké, jak velkou odezvu jeho provokace vyvolá. Bohužel vysoké školy nemohou tuto hru nehrát, protože ztrácejí v každém případě. Mohou ale, a měly by, se korektně ohradit, a to včetně navrhovaného bojkotu předávání dekretů.

Především ale musí dál vést diskuzi o významu a důležitosti akademické svobody a svobodného vzdělávání. Kdo předává dekrety, je nakonec svým způsobem jedno, mohly by třeba přijít emailem a profesor by byl stále stejně dobrý nebo špatný učitel. Ale jde o letitou tradici, která přidává akademické hodnosti váhu, ale především je určitým vyjádřením toho, že stát si svých univerzit váží, potřebuje je, a oceňuje jejich – nezávislou – roli ve společnosti. Zrušení tohoto symbolického rituálu kvůli jednomu iluzionistovi by bylo možná přehnanou reakcí, mlčet ale nelze.

Jan Strojil
předseda Akademického senátu LF UP