Blog

V Česku se pravidelně objevuje názor (dokonce z úst prezidenta republiky), že humanitní obory, jako např. antropologie, jsou k ničemu a produkují nezaměstnané. Jak jinak v zemi, kde hlavním odborníkem na islám je entomolog a kde skuteční odborníci buď nejsou, nebo mlčí? Na západ od našich hranic je ovšem odlišná situace. Např. britská tajná služba Secret Intelligence Service (známá také pod zkratkou MI6) právě shání jazykové specialisty na arabštinu, mandarínštinu a ruštinu. Lze si představit, že budou královsky placeni. Za co? Je to v Česku vůbec myslitelné, aby za kulturní, humanitní znalosti byl člověk královsky placen? Jenže lze bez takových znalostí porozumět světovému dění, hrozbám válek a terorismu?

Pozoruhodné také je, že přírodovědné časopisy Nature (britský) a Science (americký) ve svých četných článcích pokládají za naprostou samozřejmost, že bez humanitního vzdělání nemůžeme např. porozumět tomu, jak a proč vznikají konflikty, uvnitř států i mezi státy, jak vzniká terorismus a jak těmto jevům předcházet a bránit. Možná je načase, aby i v Česku společnost čekala odpovědi na humanitní otázky od humanitních specialistů, nikoli od entomologů. Možná by pak i rostla vážnost humanitního vzdělání, když by bylo zřejmé, jak nedostatečné jsou entomologické znalosti pro rozbor islámu. Bylo pro mne proto příjemným překvapením, když jsem 7. února četl v příloze Lidových novin Orientace rozhovor s ředitelem Orientálního ústavu Akademie věd Ondřejem Beránkem, v němž vyřkl slova, která jsou pro samozřejmé předpoklady současné veřejné debaty o islámu snad až šokující:

„Statisticky můžeme říci, že většina muslimů v Evropě je bezproblémová. Potíže přicházejí s pocity vykořeněnosti u některých potomků imigrantů. Pokud se u nich sejde několik faktorů, zejména nevyjasněná identita, vyrůstání v sociálně vyčleněném prostředí a zejména kriminální aktivity vedoucí k pobytu ve vězení, máme problém. Právě ve vězení často dojde k procesu radikalizace do té doby zcela „nevěřících“ lidí. Podívejme se na profil hlavního strůjce útoku v Paříži: ještě před pár lety nebyl schopen určit rozdíl mezi křesťanstvím a islámem. Neuškodí zmínit výsledky řady studií – lidé podobných osudů toho o náboženství příliš nevědí, k jejich náboru do radikálních organizací vedou osobní či politické důvody. Naopak, možná zdánlivě paradoxně, podle studie, kterou před lety provedla britská zpravodajská služba MI5, silná náboženská identita zpravidla chrání před násilnou radikalizací. Náboženská oddanost zkrátka nesouvisí s radikalismem.“

Boris Cvek
katedra buněčné biologie a genetiky