Blog

Prof. Jur.Dr. Vincenz August Wagner (1790–1833)
rektor C. k. lycea v Olomouci roku 1817 

Třebaže právnická studia v Olomouci neměla až do zřízení C. k. Františkovy univerzity roku 1827 statut fakulty, nechyběli mezi jejich profesory významní představitelé právní vědy. Lze mezi ně bezpochyby zahrnout profesora Jur.Dr. Vincenze Augusta Wagnera, čelného odborníka v rakouském směnečném právu.

Své dětství a rané mládí strávil Vincenz August Wagner, narozený 7. března 1790 v Thannhausenu ve Štýrsku, na zámku Seggau u štýrského města Leibnitz, jeho otec Carl August Wagner byl totiž ředitelem zdejšího panství, náležejícího biskupům diecéze Graz-Seckau, a sám svého synovi poskytl základní vzdělání, rozšířené o hudbu a kreslení. Od svých dvanácti let navštěvoval Vincenz humanitní třídy, poté filozofická a právnická studia v Grazu, jako devatenáctiletý se vydal do Vídně, aby se tu podrobil rigorózům z jurisdikce – již roku 1810 absolvoval první rigorózum, a to tak úspěšně, že mu bylo nabídnuto místo suplenta na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. Když v následujícím roce složil V. A. Wagner další dvě rigoróza a v srpnu 1811 byl promován doktorem obojího práva (civilního a kanonického, tzn. církevního), rozhodl se pro akademickou kariéru a stal se profesorem lenního, obchodního a směnečného práva na C. k. lyceu v Olomouci. Zde vyučoval rovněž procesnímu právu a obchodnímu stylu a posléze suploval výuku občanského práva podle nového Všeobecného zákoníku občanského (vyhlášeného císařem Františkem I. dne 1. června 1811). Věnoval se jako recenzent i krásné literatuře – přispíval do časopisů Wiener Allgemeine Literaturzeitung, Väterländische Blättern a Wiener Jahrbüchern, vřelé přátelství pojilo Wagnera se štýrským básníkem Johannem Nepomukem Georgem Fellingerem (nar. r. 1783, jako rakouský armádní důstojník za napoleonských válek utrpěl těžká zranění, zemř. r. 1816 sebevraždou). Své hudební zájmy Wagner naplňoval styky se skladatelem, dirigentem a vynikajícím klarinetistou Eduardem von Lannoy (1787–1853) a se skladatelem Antonem Halmem (1789–1872), byl zdatným klavíristou a komponoval tak zdařile, že některé jeho hudební skladby byly vydány tiskem. Dne 10. srpna 1815 se V. A. Wagner oženil s Luisou Halmovou, dcerou adjunkta protokolu Říšské válečné rady ve Vídni, a během svého manželství přivedl na svět dva syny – Franze a Karla, jakož i čtyři dcery – Henriettu, Luisu, Luitgardu a Augustu.

Prof. Jur.Dr. Vincenz August Wagner, litografie z roku 1836, Státní okresní archiv
v Olomouci

Aby získal advokátskou praxi, navštěvoval V. A. Wagner v letech 1813–1814 advokátní kancelář svého staršího kolegy na olomouckém lyceu – prof. Jur.Dr. Ignaze Beidtela (1783–1865), moravskoslezského zemského advokáta, pozdějšího apelačního rady. Místo moravskoslezského zemského advokáta bylo po Beidtelovi propůjčeno zemskými stavy Wagnerovi roku 1815. V akademickém roce 1817 zastával prof. Jur.Dr. Vincenc August Wagner, ač teprve sedmadvacetiletý, úřad rektora C. k. lycea v Olomouci. Jeho právnický věhlas vzrůstal natolik, že byl o dvě léta později povolán z Olomouce na Právnickou fakultu Vídeňské univerzity, aby zde vedl katedru lenního, obchodního, směnečného a procesního práva. Wurzbachův Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich, Bd 52 (Wien 1885, s. 131) nešetří chválou Wagnerova pedagogického a vědeckého působení:

„Jeho činnost na tomto učitelském místě žije doposud ve vzpomínkách mnohých osob. Se svým poutavým zjevem a nejvybranějšími společenskými manýrami věděl jako nikdo, jak zacházet se studenty, což ho brzy učinilo nejoslavovanějším oblíbencem proslulé právní školy. Přitom nejenže přísně dodržoval předepsané vyučovací hodiny, ale rozšiřoval z vlastní iniciativy hodiny kolegií a ve čtvrtém ročníku pro lepší vzdělání svých posluchačů konal mimořádná praktická cvičení. Současně byl činný jako odborný spisovatel ve svém oboru. Rovněž se tehdy účastnil jako spolupracovník redakce a provedení plánu vídeňského Všeobecného vdovského a sirotčího penzijního institutu. Jak na jedné straně vědecky osvěcoval vyučovací předměty, jež sám přednášel, tak na druhé straně zaměřoval svoji hlavní pozornost na založení odborného orgánu, jenž by si jako svůj hlavní úkol předsevzal vzdělávání právního vědomí a politického zákonodárství, pěstování vědecké praxe, sjednocení teoretických a praktických náhledů na rozličné právní vazby v rakouské monarchii a konečně ulehčení studia právnictví v naší vlasti. A tak na počátku roku 1825 začal vycházet měsíčník pod titulem Zeitschrift für österreichische Rechtsgelehrsamkeit und politische Gesetzkunde (Časopis pro rakouskou právní vědu a politické zákonodárství), jemuž se sice prorokoval zánik již během jeho prvním ročníku, byl však řízen samým Wagnerem až do jeho smrti a po něm Dollinerem, Kudlerem, Fränzelem, Stubenrauchem a Tomaschkem s neslábnoucí zdatností a důkladností až do roku 1849 (…).“

V roce 1822 svěřil Nejvyšší policejní a cenzurní dvorní úřad V. A. Wagnerovi úřad cenzora pro politicko-právní záležitosti, roku 1833 následovalo Wagnerovo jmenování za člena C. k. dvorní komise pro justiční záležitosti a v roce 1826 ho zvolilo konzistorium Vídeňské univerzity syndikem (tj. univerzitním právníkem). Podílel se poté na návrhu a vydání nového směnečného řádu a obchodního zákoníku, v roce 1829 byl jmenován c. k. vládním radou. Z Wagnerovy bohaté publikační činnosti uvedeme pouze jeho nejvýznamnější knižní práce – jsou to Über die Compensation im österreichischen Civilprocesse (O kompenzaci v rakouském civilním procesu, 1817), Das Quellenverhältnis des bürgerlichen Gesetzbuches zu den besonderen Zweigen des in den österreichisch-deutschen Erbstaaten für den Civilstand geltenden Privatrecht (Pramenný vztah občanského zákoníku ke zvlášním účelům soukromého práva platného v rakousko-německých dědičných státech pro civilní stav, 1818) a Kritisches Handbuch des in den österreichisch-deutschen Staaten geltenden Wechselrechtes (Kritická příručka směnečného práva platného v rakousko-německých státech (tři díly vydané v letech 1823–1832).

Wurzbachův Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich (Bd 52, s. 135) přináší také líčení Wagnerovy fyziognomie:

„Ve Wagnerovi se projevovala mnohostrannost duševního nadání, jež mohla umělecky založenému právnímu učenci posloužit jen k těm největším přednostem a zabránit veškeré suchopárnosti bytí, narůstající u právnických pedantů, kteří vězí ve svých zákoníkových paragrafech. Ke všem těmto duševním přednostem se družilo ještě milé vzezření, jakož i chování, jež mu od počátku získávalo veškerá srdce. Jsa prostředního vzrůstu, s jemnými, ale výmluvnými rysy obličeje, s vlasy tmavě blond, lehce a přirozeně zkadeřenými, jevil celou svou bytostí přitažlivou dobromyslnost, jež však dostávala lehkým tahem jeho ironičnosti zcela osobité ražení. A kdo ho uzřel jako zábavného společníka, jenž dokázal vítězit už na první pohled, sotva v něm mohl tušit hlubokého a důvtipného myslitele, jak se projevoval ve všech svých pracích, a vyzvedat ho jako prvního právníka Rakouska.“

Na jaře roku 1833 se u V. A. Wagnera projevily první příznaky těžké choroby, popsané v jednom jeho nekrologu jako „Bluthusten“, tj. krvavý kašel – jednalo tedy zřejmě o tuberkulózu plic. Zemřel 14. října 1833 v Guttenbrunnu u Badenu poblíž Vídně a byl pohřben na hřbitově v Hietzingu poblíž Schönbrunnu (nyní 13. okres města Vídně). Zachovaly se dva litografované portréty V. A. Wagnera z let 1833 a 1836, první z nich byl použit v souvislosti s jeho úmrtím, jak dokládá motto „Allen zu früh entrissen“ („Všem byl vytržen příliš brzy“).

Prof. Jiří Fiala, CSc.
emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP