Blog

K informačně propagačním médiím Univerzity Palackého, Žurnálem UP počínaje a facebookovými univerzitními či fakultními stránkami konče, přibylo nedávno studentské rozhlasové vysílání UP Air (Play.cz, www.upair.cz), jež zatím vysílá dvě hodiny denně.

Ponechme stranou otázku, kolik studentů či zaměstnanců UP, popřípadě zainteresované veřejnosti je vůbec s to tato média sledovat při svém studijním nebo pracovním vytížení, a povšimněme si jednoho pořadu nové rozhlasové stanice, vysílaného každé úterý od 19 do 19.30 hodin a nazvaného Máme řečí jak Palacký (v přehledu pořadu v záhlaví internetových stránek UP Air je název pořadu uveden ve znění Máme řeči jak Palacký). Pořad je na dotyčných internetových stránkách anoncován jako „Glosování uplynulého týdne s Filipem Titlbachem a Aničkou Kociánovou. Důležité události – od universa po univerzitu, odlehčené komentáře a rozhovory. To vše proložené melodickou alternativní i komerční, starou i novou, českou i zahraniční rockovou hudbou.“ Pokud již uvedení redaktoři akceptovali ortografii „univerzita“, nikoli postaru „universita“, měli by psát též „univerzum“, a ne „universum“. To ale není tak podstatné jako skutečnost, že v zájmu žádoucí „odlehčenosti“ (nezřídka zastírající povrchnost a podbízení se průměrnému diváku či posluchači, jenž si žádá být permanentně baven) uplatnili redaktoři pořadu úsloví „má řečí jako (starej) Palackej“, užívané též v „ostřejší“ podobě „kecá jako (starej) Palackej“. Evidentně nemají tušení, že se toto úsloví nevztahuje k patronu olomouckého vysokého učení, historiku a politiku Františku Palackému (1798–1876), muži jistě výřečnému, ale jinak velice vážného vzezření, na jehož rtech se jen málokdy objevil úsměv, ale k jedinému synu Otce národa, geografu, velkostatkáři a politiku Janu Palackému (1830–1908), jenž ovšem nemá s Univerzitou Palackého v Olomouci pranic společného. 

Podle Pamětí Josefa Václava Friče (1929–1890) byl „Hanzi“ Palackých dítko velmi nezvedené, ale i „Pepi“ Fričů, pozdější vůdce studentské revolty v červnu roku 1848 a vězněný účastník pražského Májového spiknutí roku 1849, svému otci, významnému pražskému advokátu a vlastenci, způsobil spoustu starostí – mj. jako sotva sedmnáctiletý utekl následkem nešťastné lásky z domova až do Paříže, přičemž záměrně vzbudil dojem, že spáchal sebevraždu skokem do Labe. Když se mladý Frič vrátil z toulek a začal studovat práva, zakázal František Palacký svému synu, aby se se vzpurným a bouřliváckým kolegou juristou Fričem nadále stýkal. Nebylo to mnoho platné – jako akademický legionář byl Jan Palacký Windischgrätzovými vojáky v červnovém boji na barikádách roku 1848 zajat a na základě ingerence Františka Palackého vyměněn za prezidenta gubernia Českého království Leopolda hraběte von Thun und Hohenstein, uvězněného radikálním demokratem Josefem Václavem Fričem a jeho studentskými spolubojovníky v pražském Klementinu, čímž se Fričova averze vůči národnímu liberálu Františku Palackému ještě více prohloubila. 

Jana Palackého vzdělávali až do jeho šestnácti let domácí učitelé (podle Ottova Slovníku naučného „byl dítětem choré a slabé konstrukce, které sesílilo jen bedlivou péčí rodičů hlavně léčením studenou vodou a tělocvikem“), po ukončení gymnazijních studií byl posluchačem pražské filozofické a nato právnické fakulty, na nichž získal doktoráty. Věnoval se však geografii, v roce 1856 se stal na pražské univerzitě docentem a v roce 1891 řádným profesorem „zeměvědy“ na pražské české univerzitě, přičemž se soustředil na geografii rostlinstva a živočišstva, přispíval též do Ottova Slovníku naučného.

V roce 1860 zdědil Jan Palacký po matce velkostatek Lobkovice a stal se nato poslancem zemského sněmu, v roce 1883 však vyměnil tento velkostatek za domy v Praze a po roce 1889 se vzdal politické kariéry.

Ve své brožuře Našich sedm hlavních hříchů (1874) vypočetl vady českého národního charakteru – můžeme posoudit, zda jsou dosud aktuální: 1. sklon sociálně slabých vrstev plodit ve velké míře nemanželské děti (nedostatek odpovědnosti), 2. všeobecný nedostatek vytrvalosti a soustavnosti, který se projevuje i u české inteligence, 3. lakomství na nepravém místě (spořivost tam, kde jde o kulturní investice a rozhazovačnost ve prospěch neproduktivní spotřeby na straně druhé), 4. nepřejícná zavist vůči těm úspěšnějším, 5. obžerství jako nápadný sklon středních vrstev k povrchnímu požitkářství, 6. furiantství jako projev osobně a společensky neproduktivní zlosti, a 7. nedostatek pocitu občanské a národní hrdosti. 

Podle názoru posluchačů docenta a posléze profesora geografie Jana Palackého jeho přednášky trpěly chvatem a nesoustavností, navíc náš první univerzitní zeměpisec k stáru poněkud zdětinštěl – prý na ulici zastavoval náhodné kolemjdoucí a urputně jim vysvětloval nějaký, nejčastěji zeměpisný problém. A tak není divu, že prostořecí Češi přijali do své frazeologie výše již uvedené přirovnání „kecá jako (starej) Palackej“.   

Zatím jsem si neposlechl nějakou část pořadu UP Air Máme řečí/řeči jak Palacký, a nemohu tedy posoudit, zda jeho redaktoři řeční hojně jako (Jan) Palacký, či jeho způsobem. V archivu tohoto novopečeného rádia jsou zatím dostupné dva pořady – Kolumbus erasmus (sic!) – Pořad se studenty, (sic!) o pracovních či studijních pobytech v zahraničí a Klarinův mazec (sic!) – Kulturní pořad nejen o dění v Olomouci se zajímavými hosty! (sic! – zřejmě Pořad o kulturním dění nejen v Olomouci se zajímavými hosty; užívat adjektiva „zajímavý“, jakož i slovesa „mapovat“ by ostatně mělo být českým „kulturním“ žurnalistům úředně zapovězeno). Moderátor Klarin se vyjadřuje takto: 

„Náplní tohodle pořadu je protahovat vás různejma zákoutíma nejen studentskýho života, protože nejen studenti živí (sic! – spr. živi) jsou kulturou. Á – takže my vám tady budeme dávat různý tipy, noá – to, co můžete zažívat a užívat vlastně nejen v Olomouci. Á – první tip letí hned na štvrtýho dubna, á – na pátek, a do Moravskýho divadla. To Moravský divadlo právě získalo – respektive jeho operní pěvec Jiří Přibyl získal prestižní cenu Thálie za titulní roli v inscenaci opery Giuseppe Verdiho Fallstaf, a tadle věc se musí pořádně oslavit, nejlépe návštěvou týdle inscenace, která mimochodem oslavuje dvousetletý výročí od narození Giuseppe Verdiho.“ 

Když připočteme ke zcela nekultivovanému a eo ipso nekulturnímu jazykovému projevu moderátora olomouckého univerzitního rádia Klarina ještě jeho rádoby „uvolněnou“, ve skutečnosti ale značně odpudivou dikci, pak tento moderátor věru aspiruje na vstup do české frazeologie přirovnáním „kecá jako Klarin“. 

Jiří Fiala
emeritní profesor katedry bohemistiky