Blog

13.02.2014
15:33

Your love-sick Pickwick

Hojný výskyt buclatých rudých srdcat nasvědčuje nastalému svátku sv. Valentýna, patrona zamilovaných. Spisovně náležitý tvar je ovšem „srdcí“, ale nespisovná podoba daleko více odpovídá buclatosti těchto symbolů lásky korespondující se zadečky poletujících amorků na valentýnkách, jimiž se od 18. století oblažují v anglosaských zemích a poslední dobou i globálně „zaláskované“ dvojice hetero- a snad i homosexuální. Nyní ovšem papírové valentýnky, nezřídka až běda kýčovité, nahrazují esemesky a jiné komunikační produkty éry elektronické komunikace; je otázka, zda jsou doposud tyto slovesné projevy veršované, jak kázal mrav dávných valentýnek a jak dokládá tato nedatovaná valentýnka (Miluj mě a svět je můj/ V tomto mottu/ uvidíš slova lásky, jež přicházejí ode mne): 

 

Pomineme však valentýnskou historii a obyčeje (mj. o nich pojednává jistá Tekla na stránce Středověk), abychom se mohli věnovat reflexi valentinských obyčejů v beletrii, ovšemže anglické. Pozoruhodné je, že první literární doklad na to téma je spjat se zeměmi Koruny české. Citujme výše zmíněnou internetovou Teklu, jež sděluje: „Historicky poprvé je 14. únor a Valentýnův svátek spojován s romantickou láskou až ve 14. století – konkrétně v díle Geoffreye Chaucera Ptačí sněm (o tom, jak si ptáci vybírají své partnerky). Tato báseň byla napsána jako pocta k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s o [sic! – klást vedle sebe dvě předložky je stylistický prohřešek hrubého kalibru] osm měsíců starší princeznou Annou Českou, dcerou Karla IV. (sňatek byl uzavřen 22. ledna 1383, tedy za vlády jejího nevlastního bratra Václava IV.). Chaucer působil u dvora Richarda II. jako diplomat. V této souvislosti je zajímavé, že ačkoliv byl sňatek anglického krále s českou šlechtičnou uzavřen z politických důvodů, vzplanula prý mezi manželi velká láska. Nicméně faktem zůstává, že to byl právě Geoffrey Chaucer, kdo učinil ze sv. Valentýna patrona zamilovaných.“ Dovolím si Teklu doplnit, že Chaucerovo dílo z roku 1382 se v originále nazývá Parlement of Foules a že inkriminované verše znějí takto:

 

For this was on seynt Volantynys day
Whan euery bryd comyth there to chese his make.

 

V novodobé angličtině mají Chaucerovy verše tuto podobu:

 

For this was on St. Valentine’s Day,
when every bird cometh there to choose his mate.

 

Vydání prvního českého překladu Chaucerova Ptačího sněmu od Filipa Krajníka a Jany Kolářové sice připravuje nakladatelství Argo, ale překlad ještě není dostupný, takže se musíme spokojit s tímto českým zněním:

 

Proto to bylo o dni sv. Valentýna,
kdy každý pták tam přispěchá zvolit si svého druha
.

 

V hesle Valentine’s Day anglickojazyčné internetové encyklopedie Wikipedia je uvedeno ještě několik dávných i novějších dokladů uplatnění tohoto toposu v krásné literatuře, zejména v 5. obraze IV. jednání tragédie Williama Shakespeara Hamlet (1600–1601). Zešílevší Ofélie tu zpívá s přerývanými rýmy:

 

To-morrow is Saint Valentine's day,
All in the morning betime,
And I a maid at your window,
To be your Valentine.
Then up he rose, and donn'd his clothes,
And dupp'd the chamber-door;
Let in the maid, that out a maid
Never departed more.

 

Srovnejme nyní tři české překlady Oféliiny „deflorační písně“ (zleva doprava): Josefa Václava Sládka (1899), jehož překlad je dnes již jazykově archaický, přesto ale klasicky dokonalý včetně vnitřního rýmu v sedmém verši, Zdeňka Urbánka (1953), vyhnuvšímu se jménu světce, a Martina Hilského (1999), jemuž se podařily dva vnitřní rýmy v pátém a sedmém verši:

 

Je zítra svatý Valentin,

   

Zítra je svátek milenců.

   

Zítra je svatý Valentin

je dřív než ranní svit;

 

Hned brzy ráno vstanu,

 

a brzo musím vstát,

já, dívka pod tvým okénkem,

 

spatříš mě první u okna,

 

aby mě zahléd u okna

tvůj Valentin chci být.

 

tím, co sis přál, se stanu.

 

a měl mě navždy rád.

On vstal a šaty oblékl

 

On vyskočil a oblék se,

 

Z postele vstal, šaty si vzal,

a dveře odemk hned;

 

utíkal k vrátkům pro ni.

 

a přived si ji zrána,

šla panna v chýš a pannou již

 

Dala mu dárek – panenství.

 

jak panna šla, když odešla,

se nevrátila zpět.

 

Teď nad ním slzy roní.

 

tak nebyla už panna.

 

Ve výše zmíněném hesle Wikipedie však kupodivu chybí odkaz na snad nejobsáhlejší „valentinskou“ literární reflexi, jež zabírá podstatnou část XXXIII. kapitoly humoristického románu Charlese Dickense Kronika Pickwickova klubu (The Posthumous Papers of the Pickwick Club či The Pickwick Papers, 1837). Sluha pana Pickwicka Sam Weller sepisuje za asistence svého otce valentinské psaníčko své milé Mary, a když dokončuje toto literární opus, s poukazem na zásadu, že “Never sign a walentine with your own name” – „valentýnka se nikdá nepodepisuje pravým menem“ (cit. český překlad Emanuely a Emanuela Tilschových, 1952), nedá si vymluvit panem Wellerem starším básnický obrat, který ho napadl, a podepisuje se „Your love-sick/ Pickwick“ (doslovně: „Váš láskou nemocný/ Pickwick“) – „Váš milovnik/ Pickwick“. Anglický originál zní sice emfatičtěji a naplňuje romantický koncept lásky – přesněji řečeno zamilovanosti – jako nemoci, musíme ovšem uznat, že české přebásnění je, pokud se rytmu a rýmu týče, ekvivalentní originálu.

The Valentine, ilustrace k románu Charlese Dickense The Posthumous Papers of the Pickwick Club, ocelorytina, předlohu ocelorytiny nakreslil Phiz (vl. jm. Hablot Knight Browne), 1837

Závěrem tedy doporučení pro současné pisatele valentýnek, a to i těch esemeskových či facebookových: Napodobte Sama Wellera a zakončete svou valentýnku efektním podpisovým distichem!

Jiří Fiala
emeritní profesor katedry bohemistiky

  •  
  • 0 Komentář(e)
  •  

Pro komentování musíte být přihlášeni.Přihlaste/zaregistrujte se

zpět