Blog

Ve Sněmovně nyní leží návrh novely vysokoškolského zákona předložený bývalým ministrem Štysem. Podle něj by akt jmenování vysokoškolských profesorů měl přejít z prezidenta na… tentokrát předsedu Senátu Parlamentu ČR. Poté, co se vysokoškolské reprezentace vyjádřily proti návrhu nechat jmenování na ministru školství, je to další pokus, jak vyhovět prezidentovi, kterému se jmenovat profesory nechce. A protože s vysokoškolskými reprezentacemi (tedy s Radou vysokých škol a s Českou konferencí rektorů) dle zákona musí ministr projednávat veškeré návrhy, které se vysokých škol významně týkají, máme tu opět materiál k připomínkování. Koho by zajímaly podrobnosti, najde návrh jako sněmovní tisk 92/0.

Největší mela se většinou strhne kolem symbolů. Když materiály za Rady VŠ přeposílám svým kolegům, jenom sem tam se někdo vyjádří; tentokrát byl ale ohlas nadprůměrný.  Názory přitom zabírají široké spektrum – od požadavku, že je zcela nezbytné, aby profesory nadále jmenoval prezident jakožto potřebný akt úcty státu ke vzdělaným kruhům až po požadavek na zrušení celé té šaškárny s akademickými tituly. Předložený návrh novely však nepodpořil z respondentů nikdo.

Na věci je zajímavé, že v podstatě jediný důvod, proč se rozbíhá celý ten legislativní kolotoč, je prezidentova averze vůči vysokým školám. Slib někdejšího ministra Fialy předložit novelu zbavující prezidenta této role byl ústupek za jmenování profesorem člověka, kterého pan prezident nemusí, ale za kterého se vysoké školy postavily. A tak přesto, že prezident dle ústavy slíbil zachovávat naše zákony a v inauguračním projevu si jako první cíl vytkl uklidnit naši politickou scénu, nyní se zuby nehty brání zákonu dostát a krom toho způsobil další bouři i tam, kde to bylo celkem zbytečné.

Osobně tuto věc nepovažuji za nejdůležitější část vysokoškolského zákona, ale pokud by se mělo něco měnit, nechal bych jmenování profesorů na vysokých školách samotných. Nedomnívám se, že by prezidentská účast momentálně dodávala na jmenovacím aktu nějaké větší důstojnosti, a nedělám si iluze, že můžeme v dohledné době očekávat zlepšení. Úctu si vzdělané kruhy mohou vydobýt jinak – dnes už je otázkou pár kliknutí dozvědět se, jaká práce ve vědecké oblasti za kým stojí. Podle výsledků práce má smysl někomu dopřát společenské důstojnosti spíš než podle toho, zda mu ten či onen prezident potřásl pravicí. Odluka profesorství od státu by též znamenala jeho větší přimknutí ke školám samotným: stejně jako může být odlišně vnímáno, na jak prestižní škole kdo dosáhl na profesorskou metu, tak i školy samotné budou více posuzovány podle toho, koho uznaly či neuznaly hodným svého jména.

Když se před časem ještě za minulého prezidenta diskutovala otázka novelizace vysokoškolského zákona, psal jsem si pro a proti u jednotlivých variant. U otázky jmenování profesorů mne jako jediný argument pro ponechání této pravomoci na prezidentovi napadl tento: prezidenta to baví, ten den v Karolinu si vyloženě užívá (nikdy neopomněl zdůraznit, že sám je též profesorem), a tím pádem alespoň na chvíli nemá čas vymýšlet nějaké nezbednosti. Tento argument ale již padl.

Třebaže si dokážu představit změnu, rozhodně se nedomnívám, že je šťastné řešení převádět tuto pravomoc na politiky – ať už na ministra, předsedu senátu, nebo kohokoliv jiného. Navíc, pokud se má měnit vysokoškolský zákon, mělo by to být provedeno systémově a ne takovouto ad hoc úpravou.

V Radě VŠ jsem od toho, abych reprezentoval stanoviska akademické obce UP. Materiály pravidelně přeposílám univerzitnímu vedení, senátorům a komukoliv, kdo o ně vyjádří zájem. Stačí napsat mail.

Tomáš Opatrný
Přírodovědecká fakulta UP