Blog

Rok se s rokem sešel a cyklus se opakuje. Přicházejí opět vánoční svátky, které jsou v akademickém životě příznakem konce zimního semestru. Tento časový předěl předznamenává ukončování výuky a signalizuje, že se blíží doba skládání účtů studentů v podobě zápočtů, kolokvií a zkoušek a naslouchání a oceňování jejich znalostí a dovedností ze strany učitelů. Než k tomu však dojde, nastává okamžik zastavení a zamyšlení se nad původem tohoto předělu.

Vánoce jsou v křesťanském světě, kam se historicky řadíme, bodem zlomu, příchodem nového, kvalitativně jiného života symbolizovaného narozením Ježíše, zjevením světla v podobě létavice a končící návštěvou tří mudrců přinášejících dary a dokladujících svým příchodem vzdělanost, jež je k Ježíši dovedla v tento čas. Jsou symbolem sblížení východního a západního poznání, průniku mystiky a vědy, intuice a racionality. Ve výtvarném umění jsou tři mudrci zobrazováni s různou barvou pleti a v různém věku. Simeon v narozeném dítěti rozpoznává světlo k osvícení pohanů a k slávě (Lk, 2, 32). Ježíš postupně roste, sílí a je plný moudrosti. Dvanáctiletý chlapec je nalezen v chrámě, kde rozpráví s učiteli zákona. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad rozumností jeho odpovědí (Lk, 2, 47). Rostl a sílil, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, vyháněl démony z posedlých a odpouštěl hříchy, jednoduše se dá říci, že napravoval svět, činil jej lepším. Mluvil k lidem srozumitelně, používal často podobenství z běžného života. Získal mnoho přívrženců, z nichž si vybral 12 apoštolů a širší okruh 70 učedníků. Ježíšovo jednání bylo podpořeno uznáváním jeho autority. Za své působení a názory byl ale také příjemcem příkoří, odporu a pronásledování, jež vyvrcholilo jeho ukřižováním a následným vzkříšením.

Uvedené podobenství můžeme identifikovat i v našem bytí spjatém s našimi životy univerzitními, ať jsme studujícími, vyučujícími anebo zaměstnanci. Může být příkladem našeho životního poslání napravovat svět skrze poznání, cestu světla, naznačenou létavicí, narozením Ježíše, příchodem mudrců. Cestou, na niž jsme se v intencích Jana Amose Komenského vydali a kterou každý svým dílem plánujeme, vytváříme, užíváme i ničíme, opravujeme či umetáme.

Přeji nám všem nejen krásné vánoční svátky, ale i klidné chvíle umožňující zamyšlení nad našimi kroky. 

Miroslav Dopita
předseda Akademického senátu Univerzity Palackého