Blog

Rok 2013 je rokem překvapivých volebních výsledků. Týká se to i letošních voleb do Akademického senátu Lékařské fakulty UP, které přinesly jeden velmi neobvyklý výsledek, který, věřím, zaskočil i jeho strůjce: studentská komora čítající 12 mandátů je z 92 % obsazena studenty Zubního lékařství. Jediný mandát zbyl na zástupkyni Všeobecného lékařství a studenti anglických programů opět odešli s prázdnou.

Po zvolení předsedou senátu jsem na zasedání veřejně řekl, že mne mrzí, že je v senátu jen jediný zástupce všeobecného lékařství. Že tam opět nejsou zástupci General Medicine, případně Dentistry, což jsou programy, které na senátu přicházejí na přetřes pravidelně. A že tam nejsou zástupci vyšších ročníků.

První to nejdůležitější – nemrzí mne, že je v senátu 11 zubařů, mrzí mne, že tam s jedinou výjimkou není nikdo jiný. Stejně tak by mne mrzelo, a řekl bych to úplně stejně nahlas, kdyby v senátu bylo 11 studentů všeobecného lékařství, jediný zubař a nikdo z anglických programů. Nevadí mi, kdo tam je, vadí mi, kdo tam není. Což spolu ale souvisí a já nevím, jak to oddělit. Proto mohlo dojít k určitému nedorozumění, což je mi líto.

Jsem si plně vědom, že zvolení senátoři nic neprovedli, volby proběhly podle platných předpisů. Svůj mandát získali zcela legitimně. Pokusím se vysvětlit, v čem nicméně problém vidím.

Volby do Akademického senátu nejsou, nebo by aspoň dle mého soudu neměly být, soutěží studijních programů. Nevolíme „zubní proti všeobecnému“, nevolíme „Češi proti cizincům“, stejně jako nevolíme „klinici proti teoretikům“ nebo „vědci proti pedagogům“ (nebo aspoň ne masově, je jasné, že někteří tak volí). Volby mají vybírat osobnosti, zástupce, kteří se budou aktivně podílet na chodu fakulty a budou se účastnit diskuze. Jejich automatickou kvalifikací by nemělo být jen to, že patří do nějaké skupiny. Nemohu tedy přijmout argument, že je to jako si po volbách do parlamentu stěžovat, že strana XY získala příliš mnoho mandátů, a  ji, aby se části vzdala. V našich volbách nekandiduje Zubařská demokratická strana proti České straně sociálně všeobecné.

Věřím studentům, když říkají, že se budou snažit zastupovat všechny členy akademické obce. Ale nebyla to soutěž programů, nebyla to soutěž osobností, roli nehrály minulé zásluhy a anamnéza aktivní činnosti na fakultě či v minulém senátu. Nelze nevidět, že o získání hlasu rozhodovala kolonka „studijní program“.

Opakovaně jsem slyšel, že za výsledek mohou studenti Všeobecného lékařství, protože nepřišli k volbám. To není pravda. Studentů Všeobecného lékařství je celkem 52 % a tvořili 49 % aktivních voličů. Měli tedy menší účast, ale ne o tolik, aby byli „poraženi“ 11:1. Jejich hlasy se ale naředily mezi více kandidátů. Studenti General Medicine měli stejně vysokou volební účast jako zubaři, přesto jejich nejúspěšnější kandidátka skončila těsně pod čarou, jen hodem korunou se stejným počtem hlasů jako poslední zvolená senátorka.

Přitom, aniž by to bylo nařízeno, sedí v senátu za akademické pracovníky vyučující jak teoretických, tak paraklinických a klinických oborů, jednu pětinu pak tvoří vědečtí pracovníci. Zastoupeni jsou vyučující od 1. do 6. ročníku.

Nemyslím si, že řešením je vykolíkovat senát tak, jak to mají na jiných fakultách. U nás to nebylo nikdy potřeba a snad se tomu vyhneme i příště. Kvóty by vedly jen k dalšímu oslabení soutěže.

Akademický senát je místo, kde se diskutuje a kde se střetávají názory. Tento střet ale vznikl už při volbách a to, že o něm budeme mluvit, není vyvoláváním konfliktu.

Říká se, že velkorysost je vlastností vítězů. Jestli studentům něco vyčítám, kromě toho, že volili „po stranické linii“, tak především to, že ani po tak drtivém vítězství neprojevili onu velkorysost tím, že by se místo s 11 spokojili s 10 mandáty a „pustili“ tak do senátu zástupkyni General Medicine. A že na místopředsedkyni sami nenavrhli senátorku, která, ač není z jejich programu, má jediná za sebou alespoň polovinu studia a jediná má s prací v senátu předchozí zkušenost.

Nelze vyčítat studentům naivitu, se kterou do senátu kandidují, ale snad není nutné kolem nich potom chodit po špičkách. To, že senát nerozhoduje o příborech v nemocniční jídelně a že o opravu sedátek v posluchárně lze stejně dobře požádat i bez mandátu, zjistí rychle sami. Ta skutečná senátní práce je teprve čeká.

Nepochybuji, že zvolení senátoři budou svůj mandát vykonávat svědomitě a s plným nasazením. Zkušenost se zástupci Zubního lékařství v senátu je výborná, v minulém období patřili mezi ty aktivní senátory, kteří se nebáli vystoupit se svým názorem. Chtěl jsem nicméně poukázat na to, že s takovým „vítězstvím“ jde ruku v ruce i adekvátní zodpovědnost, která čerstvým senátorům možná ne úplně zatím dochází.

Těším se na spolupráci se zástupci studentů v senátu. Všemi zástupci, všech studentů.

Jan Strojil
předseda Akademického senátu LF UP