Blog

Přestože studujeme žurnalistiku a očekává se od nás, že budeme psát maximálně několikastránkové články, někteří z nás mají i větší ambice. Vysokou novinářskou občas bereme jako začátek naší kariéry (úspěšného!) spisovatele a ve volném čase spisujeme myšlenky. Já například do červeného deníčku, který s sebou všude tahám a při těch nejnevhodnějších situacích vytahuji, abych do něj zaznamenala neuvěřitelnou událost, která se bude skvěle vyjímat na stránkách mé knihy.

Problém ale nastává v případě, kdy se snažím zapsané poznatky vsunout do svých textů. Jednou mám určitě v plánu použít historku z rodinné oslavy, kdy sestřenice dostala velký punčový dort ve tvaru berušky. Statečně do něj řezala ve snaze ukrojit každému kousek na ochutnání, ale zákusek se pořád vzpouzel – jen velmi zvláštně vrzal. Příčinu divného zvuku jsme odhalili vzápětí. Cukrářka nám místo dortu nabalila polystyrénovou náhražku na výstavku.

Je to určitě veselý příběh, u kterého se vždycky pobavíme, ale zatím nevím, kam bych ho vsunula. K rozepsané detektivce ze středověku se mi nehodí, nějak jej neumím zařadit ani k tragické romanci dvou emigrantů ze šedesátého osmého. Možná bych ho mohla použít k té povídce o rodinném životě v 19. století. Ale jenom možná. Pokud bych něčím nahradila polystyrén. 

Kateřina Černohorská
studentka žurnalistiky