Blog

Když jsem se v únoru tohoto roku rozhodl na nátlak řady kolegů kandidovat na rektora naší univerzity, modlil jsem se, aby pro mne volba neskončila úplným debaklem. Ačkoliv jsem si kampaň poctivě odpracoval, považuji získaný počet 15 hlasů za doslova neuvěřitelnou věc, která mi zcela vyrazila dech.

Tento blog ovšem píši především z toho důvodu, že konečný výsledek volby byl i důsledkem neúnavné práce a podpory mnoha kolegů, studentů a přátel ze všech fakult i nefakultních pracovišť naší univerzity. Za to jim chci poděkovat, protože si uvědomuji, že čas věnovaný mé záležitosti mohli trávit daleko příjemnějším a pro ně samotné nepochybně přínosnějším způsobem.

Mé hlavní poučení z rektorské kampaně se týká právě projevů podpory, ať již formou deklarace či skutečných činů. Přestože často slýchávám povzdechnutí nad strnulostí univerzitních poměrů a převažující lhostejností akademické obce, přesvědčil jsem se, jak husté jsou řady těch, kteří mají o Univerzitu Palackého autentický zájem. Ve stovkách debat a kavárenských diskusí, které jsem od počátku roku absolvoval s kolegy i studenty, jsem mnohokrát s vyřčenými názory nesouhlasil, avšak většinou jsem byl konfrontován se zaujetím pro věc a se starostí o naši univerzitu. Pro mne velmi osvěžující a radostné zjištění.

Rektorská kampaň mi dala zároveň možnost seznámit se se spoustou skvělých kolegů z jiných fakult, s nimiž bych se za normálních okolností pravděpodobně nesetkal. To jsou pozitiva, která by byla platná i pokud bych v rektorské volbě neuspěl. A zároveň jsou to pozitiva, která jasně ukazují, že Univerzitu Palackého – přes všechny problémy, kterým budeme v následujících letech čelit – nečeká špatná budoucnost.

Jaroslav Miller
kandidát akademického senátu
na rektora Univerzity Palackého