Blog

„Ten, kdo tvrdí, že nemá čas, viděl všechny seriály v posledních pěti letech,“ řekl mi u jednoho rozhovoru pan Benda, malíř, který se pyšní tím, že na rozdíl od televizních povalečů za ním něco zůstane.

Začala jsem uvažovat, proč si to myslí, když já pořád nemám čas, a přitom se na televizi vůbec nedívám. Uvažovala jsem, i když jsem si šla po práci projít svůj osobní účet na Facebooku, přemýšlela jsem o tom celou dobu, co jsem updatovala pracovní profil tamtéž. Za hlubokého rozjímání jsem zkontrolovala všechny čtyři e-mailové adresy, promazala šedesát spamů a zhlédla několik rádoby vtipných prezentací, které mi pravidelně posílá prateta. Pročetla jsem si ty samé zprávy na deseti serverech, projela jsem webovky zahraničních tiskovek a zodpověděla patnáct mailů. Když jsem si rychle vařila kafe, abych ještě vydržela, volala kamarádka, ať si nutně založím nový profil na LinkedIn, prý si mě tam budou moci vyhledat lidé, kteří nabízí práci. Znělo to lákavě, tak jsem si účet asi hodinu zakládala, pak jsem si to musela napsat na Twitter, sdílela jsem to na Facebooku, kde mi vzápětí vyskočilo pět nových zpráv, na něž jsem musela odpovědět. S mamkou jsme po Skypu řešily barvu stěn v jejím obýváku, zabrousila jsem tedy na Pinterest, abych načerpala nějakou inspiraci. Zamířila jsem i do oddílu s perlovými náhrdelníky, protože se mi moc líbí, a při té příležitosti mě napadlo, že už jsem dlouho nenahrála žádné album na Rajče. Projela jsem si fotky z prázdnin a znovu zvonil telefon. Tentokrát to byla kolegyně, abych s ní šla ven. „Ne, nemůžu, vážně, fakt dneska nic nestíhám,“ zavěsila jsem unaveně. Měla bych se jít podívat, jestli mi nepřišly nějaké textovky a spát.

Byl to hrozně náročný den, a to jsem televizi ani nezapnula. Věděla jsem, že pan Benda nemá pravdu.

Kateřina Černohorská
studentka žurnalistiky