Blog

Před pár dny dostali zaměstnanci UP email s předmětem „Nabídka přebytků“:

Kdyby se taková nabídka objevila v jiném kontextu, nezbylo by než pogratulovat tomu, kdo s tímto nápadem přišel – opravdu bychom se chovali jako řádní hospodáři, kteří se snaží minimalizovat plýtvání.

Každý, kdo má zkušenost se systémem DYNAS, však cítí tu hořkou příchuť a ví, co je příčinou toho, že se čím dál tím víc stává, že „na pracovištích, kde vyřadili nefunkční tiskárny, zbývají nové nepoužité tonery“.

Rok po zveřejnění metodického pokynu rektora B3-12/1-MPR jsme v situaci, kdy nákup zcela banálních spotřebních položek, jako je kancelářský papír, složky nebo toner, představuje složitý a zdlouhavý proces s nejistou šancí na úspěch. Snad jen v našem Kocourkově je možné, že zakázka na nákup obyčejného kancelářského papíru je zrušena, protože „nebyl nalezen dodavatel“.

Po prvních zkušenostech s DYNASem každý rychle pochopil, že když teď objednávka toneru trvá místo pár dnů i přes půl roku, je potřeba držet vlastní zásoby. V případě sdílené barevné tiskárny s velkým objemem tisku to znamená běžně dvě kompletní sady tonerů v hodnotě několika desítek tisíc. Pokud taková tiskárna odejde do křemíkového nebe, zůstanou tonery ležet ladem. Šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí.

Zavedeme tedy burzu, kde si budeme zboží vyměňovat. Proč ne. Řada z nás má zkušenost z dětství, kdy jsme „šmelili“ kuličky, céčka nebo rekordy ze žvýkaček. Mladší pak zase znají Osadníky z Katanu. „Nabízím toner, potřebuju papír, kdo dá víc?“, je pro nás tedy známý způsob fungování. A nemusí to skončit u toneru a papírů. Znám několik kolegů, kteří chovají ovce. Další může nabídnout domácí kváskový chleba. Hlídání dětí. Možnosti jsou neomezené. A je možné, že u té barterové ekonomiky stejně jednou skončíme všichni a my z UP pak budeme nová ekonomická elita.

Všichni chápeme, že povinnost soutěžit nákupy máme ze zákona, a pevně věřím, že naprostá většina z nás s tím nemá problém. Kdyby UP vysoutěžila dodávky papíru na rok 2013 třeba od firmy Papyrus a syn s. r. o. s tím, že pracoviště by této firmě zasílala objednávku na požadovaný počet balíků a do pár dnů by měla zboží k dispozici, nikdo by neřekl ani popel. To, že soutěžíme pidiobjednávky, do kterých se někdy ani žádná firma nepřihlásí, nepřátelský a chybový systém, kde se požadované položky vybírají z nepřehledného seznamu s deformovanými ilustračními obrázky o velikost poštovní známky, a skutečnost, že pro objednání naprosto triviálních potřeb, jako jsou tužky, papíry a šanony, musí sekretářka, po ní vedoucí katedry a následně tajemník fakulty stokrát kliknout, nám žádný zákon nenařizuje. To jsme si na sebe vymysleli sami.

Vrcholem je pak situace, kdy objednávka z nějakého důvodu selže a zadavatel se to třeba ani nedozví. Dle vyjádření své vedoucí nemusí Oddělení veřejných zakázek rektorátu příkazce informovat, „neboť tyto skutečnosti si může kdokoliv, kdos e (sic!) přihlásí na portál UP sledovat sám“. Asi jsme zhýčkaní tím, že když objednáváme něco třeba i z miniaturního e-shopu, který provozuje maminka na rodičovské, chodí nám upozornění na změnu stavu objednávky (např. přijata, zaplacena, předána k expedici). Ne tak DYNAS – všichni máme přece možnost si v portálu denně hlídat, jestli se nám objednávka cestou neztratila. Dynamicky.

S takovou by asi stálo za to pořídit všem sekretářkám speciální kalendáře, kam si budou rovnou značit, který den mají zkontrolovat schválení, vypsání a vyhodnocení každé ze stovek a tisíců objednávek. Kalendáře na rok 2013 už asi smysl kupovat nemá, ale když objednáme ještě dnes, je ještě šance rok 2014 stihnout. Raději si to ale pohlídejte v portálu.

Jan Strojil
předseda Akademického senátu LF UP