Blog

Byl jsem před pár dny v Hradci Králové na pozvání ředitele tamního Centra pro studium jazyka, mysli a společnosti. Moje přednáška měla název „Rozdíl mezi věděním-že a věděním-jak a jeho důsledky“. Mluvil jsem o filozofu Rortym, o dějinách vědy a o příčině, proč si myslím, že je věda tak úspěšná při měnění světa kolem nás. Tisíce let filozofických systémů, shrnující dobové intuice a dobový společenský řád, přes svoji sofistikovanost svět výrazně nezměnily. A přesto člověk měl být podle těchto systémů právě tím, že je schopen tvořit pavučiny pojmů, radikálně vyvýšen nad zvířenu: člověk poznává pravdu, nazírá pravdu ve svém intelektu jako v jakémsi zrcadle, zatímco zvířata mají pouze „instinkty“.

Touto optikou se díval na úspěch vědy i filozof Putnam: věda změnila svět, protože má správný obraz světa. Jenže „správný obraz světa“ si nárokovaly mít i všechny ty pavučiny pojmů předtím, i teoretici flogistonu, newtoniáni... a je dost pravděpodobné, že obrazy světa, které máme dnes, v budoucnosti budou směšné. Ostatně je dost pochybné, že věda dělá náš svět nějak srozumitelnějším, spíše, jak říká fyzik Feynman, ho dělá nesrozumitelným, absurdním, jako by ho Bůh tvořil v nějaké logice, která nás absolutně převyšuje (ale vlastně tohle by mohlo být docela v souladu s křesťanstvím a slovy sv. Pavla o tom, že na tomto světě poznáváme jenom jako děti, nedokonale).

Dějiny vědy o nějakém úspěšném obrazu světa moc nehovoří, je to chaos náhod, kdy každý velký objev je neopakovatelnou, singulární událostí, která spíše boří předchozí obraz, než by stavěla ten nový. Začátky moderní vědy vyrostly z obrovského množství pozorování a experimentů, které lidi dělali proto, aby přečetli svůj osud z hvězd nebo aby nalezli elixír mládí či kámen mudrců. Tehdy lidé svůj intelekt začali zaměřovat více na zacházení s věcmi, na vynalézání způsobů, jak si ulehčit svůj pozemský život, a tak vzniklo experimentování a to, co chemik a filozof Polanyi nazval tacit knowledge, mlčenlivé poznání.

To je to poznání, které nelze plně artikulovat, ale které zůstává i přes proměny obrazů světa. Je to poznání, které se přenáší tak, že si ho musíme sami zkusit, naučit se ho experimentálně, a to je právě poznání, které má zřejmě velice blízko k tomu, jak svět poznávají zvířata. Tak třeba stěhovaví ptáci se učí trasy cest od svých rodičů přímo v praxi. Není to nějaký slepý instinkt, je to zcela konkrétní a životně důležitá praktická výchova. Úspěch vědy, pokud jde o to, že změnila prakticky svět, je postaven na tom, jak jsou její obrazy světa pouze přechodné, a naopak její experimentální praxe trvalá, opakovatelná, účinná. Nebo jinak řečeno: v tom, jak se západní intelekt někdy ve středověku vrátil z pavučin pojmů do chytrého obstarávání si obživy a přeměny příručního světa. To je ostatně to, co spolu s kolegy Škabrahou a Stehurou už čtvrtým rokem přednášíme v rámci předmětu Filozofie přírodních věd na zdejší přírodovědecké fakultě.

Boris Cvek
katedra buněčné biologie a genetiky