Blog

Když jsem seděl loni v září v jedné bostonské restauraci italského stylu, pozvaný harvardským profesorem medicíny Vikasem Sukhatmem na večeři, žasl jsem nad tím, že člověk jeho zralého věku a obrovských zkušeností může snít o tom, že změní svět.

Sukhatme je děkan pro vědu na harvardské fakultní nemocnici Beth Israel Deaconess Medical Centre, kde se podle anglické wikipedie točí 200 milionů dolarů ročně v lékařském výzkumu. Neměl by být cynik a skeptik?

Jedna zkušenost byla pro jeho sen zcela zásadní. V roce 2004 byla kamarádka jeho manželky Viduly, Jennifer, diagnostikována s návratem rakoviny prsu a selhávala jí jedna chemoterapie po druhé. Vidula začala tedy zoufale hledat „alternativní“ způsoby léčby a objevila mnoho neověřených možností, mezi nimiž nebylo možno si vybrat. Jennifer umřela. Nicméně manželé Vikas a Vidula se rozhodli založit společnost GlobalCures, která shání peníze na klinické testy těchto nadějných, nicméně neověřených, „alternativních“ terapií, aby se buď prokázalo, nebo vyvrátilo, že účinkují.

Vikasovým snem je začít s tím nejnadějnějším případem, který by v testech neselhal a který by přinesl nepatentovatelný, levný, běžně dostupný přípravek jako účinný lék pro umírající pacienty. Takto chce změnit svět. Bláznovství? Vysvětlujte to člověku, který vystudoval teoretickou fyziku na MIT, pak medicínu na Harvardu a pak postgraduálně působil jako imunolog na Stanfordu...

Když jsem nad tím později přemýšlel, začal jsem chápat, proč jsou prestižní americké univerzity nejlepší na světě. Bez odvážných snů to prostě ve vědě a kvalitním vzdělávání nejde. Jsem rád, že na Vikasovo pozvání mohu jet letos v létě na měsíční stáž do Bostonu, abych se účastnil na realizaci jeho snu.

Boris Cvek
Katedra buněčné biologie a genetiky