Blog

Zobrazují se příspěvky pro: Obecné
Zobrazit opět všechno

02.01.2013
16:46

Rok optimismu

Vážení členové akademické obce, milé studentky a studenti, kolegyně a kolegové, na prahu nového roku 2013 bych vám chtěl popřát hodně úspěchů ve studiu, ve výzkumné i pedagogické práci, spokojenost a pohodu v osobním životě.

Při vstupu do nového roku 2013 je vhodné krátce se ohlédnout do let minulých. Máme zvláštní příležitost k historickému ohlédnutí, v roce 2013 uplyne 440 let od chvíle, kdy císař Maxmilián II. udělil olomouckému jezuitskému učení promoční práva. Nechci tady ani v nejmenším vzpomínat historické úspěchy či neúspěchy olomoucké univerzity. Chtěl bych z pozice...

21.12.2012
10:18

Čas Vánoc

Vánoce a vánoční svátky jsou v životě univerzity spjaty s koncem výuky v zimním semestru a krátkým oddechovým časem před zimní sklizní znalostí a dovedností našich studentů. V letošním roce nám kalendář, harmonogram akademického roku, umožnil vánoční svátky prožívat o týden dříve a tím i o něco klidněji.

Moudrý kalendář anebo chod dějin nám tím i letos připomněl, že vedle profánních, všedních chvil každodenního života nastává čas sakrální, sváteční, kdy máme konat jiné činnosti než po zbytek roku. Objevil se prostor zamýšlet se nad sebou a našim společným bytím ve společnosti,...

10.12.2012
10:45

O nových dominantách olomoucké architektury

Je zajímavou souhrou náhod, že ve dvou na sebe navazujících dnech posledního listopadového týdne (28. a 29. 11.)  byly v našem městě otevřeny nové objekty moderní architektury. Ač mají, alespoň na první pohled, zcela odlišný účel, komplex novostaveb v areálu lékařské fakulty UP na Hněvotínské ulici spojuje s rekonstruovaným „Priorem“ alias Galerií Moritz v historickém centru jméno ideového tvůrce jejich vnější a vnitřní podoby, ing. Miroslava Pospíšila z Ateliéru-r.  Posouzení zdařilosti těchto děl je bezesporu na odborné komunitě, architektura jako „věc veřejná“ je však těsně...

26.11.2012
00:24

Ohrnout, či neohrnout?

Něco se děje. V našich městech a našem státě. Mám z toho závrať. Můj kraj se zbarvuje do rudo-oranžova; o nejvyšší státní křeslo bojují zvláštní kandidáti: muž s exotickými rysy a otřesnými názory, objímač stromů, inkoustem pocákaný umělec, přelétavá kariéristka nebo šlechtic, jemuž není rozumět ani slovo. Zdá se mi, jako by český národ stál na rozcestí a zároveň bojoval s jakousi nevysvětlitelnou kolektivní ztrátou paměti.

Události se ale kupodivu neodvíjí úplně bez odezvy. Ani v hlučných mediálních obrazech, ani v té nehlučné, tiše se šířící vlně na sociálních sítích. Blíží se...