Blog

Ještě před sebeupálením Jana Palacha se na počátku ledna 1969 začaly stupňovat konflikty olomouckých studentů s příslušníky sovětské vojenské posádky. Tehdejší studentská organizace (Městské centrum Svazu vysokoškolského studenstva Čech a Moravy) rozeslala proto vedoucím státním a stranickým představitelům dopis, ve kterém žádalo neprodlené řešení napjaté situace ve městě. Sovětská komandantura v Olomouci naproti tomu sáhla k dalšímu posílení vojenských hlídek.

Bezprostředně po zprávách o smrti Jana Palacha vydala olomoucká studentská organizace provolání, v němž vyzvala studenty...

V poslední době se množí hlasy, že se český systém terciárního vzdělávání sociálně uzavírá. Pokud jsou tyto názory dostatečně relevantní, pak terciární vzdělávání v České republice ztrácí jednu ze svých elementárních funkcí – totiž funkci sociálně mobilitní.

Na počátku šedesátých let minulého století se stabilizoval procentuální poměr mezi vysokoškolskými studenty s dělnickým a rolnickým původem na jedné straně a studenty z ostatních sociálních skupin na straně druhé (40 a 60 procent). Toto sociální rozvrstvení studentů vysokých škol se v zásadě nezměnilo až do roku 1989. A to bez...

Na rektorském stolci druhé nejstarší univerzity v českých zemích se od roku 1946 do dnešních dnů vystřídalo celkem 13 vědců a pedagogů, z toho 11 mužů a jen dvě ženy: Josef Ludvík Fischer, Jiřina Otáhalová-Popelová, Josef Hádlík, Jaromír Hrbek, Eduard Manďák, Josef Metelka, František Gazárek, Václav Švec, Jaromír Kolařík, Josef Jařab, Lubomír Dvořák, Jana Mačáková a Miroslav Mašláň. Zdůrazněme, že J. Popelová-Otáhalová byla vůbec první ženou, která zastávala rektorský post na území českých historických zemí.

Nejdéle rektorskou funkci zastával F. Gazárek (1969–1980), pouze jeden...

Čtenářům mé úvahy bude zcela určitě jasné, že mne k tomuto zamyšlení inspirovaly jak 23. výročí 17. listopadu 1989, tak blížící se 440. výročí vzniku olomouckého vysokého učení. Počátky univerzity v Olomouci si tak budeme připomínat – a poněkud rozpačitě oslavovat – v příštím roce.

Pohled do minulosti (ve smyslu historiografické interpretace) je do značné míry subjektivní. Dnešní historikové tuto metodologickou danost plně akceptují, i když ji nijak výrazně nezdůrazňují – možná proto, aby si v konfrontaci s ostatními nehumanitními obory nezadali a nevystavili historické...