Blog

Když jsem byl mladší, bavil jsem se vymýšlením a luštěním zkomolených českých přísloví. Příklad vše osvětlí. Vězte, že věta: „Informační kapacita jedince po sistaci srdeční činnosti je rovna plynovým zplodinám jeho metabolismu.“  Přeložena do češtiny zní: „Mrtví prd ví.“

Tenkrát jsem netušil, že podobné „češtinářské kvízy“ budu muset dešifrovat o pár desítek let později. A opět příklad: „Výzva slouží k vyhledávání potenciálních partnerů pro komercializaci, tedy jak potenciálních klientů tak i facilitátorů dosažení komercializace, zajištění obchodních jednání a dalších činností...

Cílem mé dnešní úvahy je otázka popularizace nebo chcete-li medializace, protože mi tyto pojmy poslední dobou tanou čím dál tím více na mysli. Popularizovat můžeme „někoho“ nebo „něco“. Zpravidla spolu tyto dva předměty popularizace úzce souvisí, ale nemusí to být pravidlem. Typ popularizace „někoho“ hojně využívají celebrity pofiderního charakteru a nástrojem jsou jim bulvární média jako výsledek kanalizace pseudonovinářského ega. Všiml jsem si (a není to ani nijak intelektuálně náročné), že mezi prostorem, který dopřává bulvár těmto „umělcům“ a jejich uměleckou kvalitou bývá...

„Nové“ Teoretické ústavy se zvolna probouzejí k životu a osobně jsem čelil dotazům, jestli se mi líbí. Názory na ně jsou různorodé, jak vždy při hodnocení něčeho nového bývá. Nedá mi, abych nevzpomněl nápisu Jana Letzela na zdi svého lázeňského pavilonu ve Mšeném: „Jedna věc hyzdí stavení, že úst jemu dáno není, aby se samo hájilo, kdyby se o něm mluvilo. Pomni, že snáze je souditi, nežli věc dobrou zrobiti.“

Každý, kdo se trochu zabývá teorií umění, ví, jak ošemetný je pojem krásy. O tomto neuchopitelném jevu pojednává v podstatě celá estetika a problematika krásy jako estetické...