Blog

Zobrazují se příspěvky pro: Eva Maria Hrdinová
Zobrazit opět všechno

18.05.2014
13:15

Pokus o apologii aplikované filologie

Předem mého textu předesílám, že uvádím pouze svůj vlastní osobní názor, který si neklade nárok (už sama ta formulace se mi nelíbí) na jakoukoli komplexnost či pravdivost, nýbrž pouze vybízí k diskusi… Nechci se nikoho osobně dotknout, „nicméně co jsem napsala, napsala jsem,“ jak už říkal biblický Pilát…

Takže nejprve ta o elitách, pak ta o Šípkový Růžence: uvádí se, že elity bývaly vždy úzkou skupinou obyvatel, odděleny od ostatních něčím, co měly navíc. Původ, znalost písma, jiné náboženství, bohatství, a tak a vůbec… Elity byly vzorem, přitahovaly k sobě neelity a řídil se...

29.09.2013
20:47

Jak být normální...

O tom, jak být normální, a o Marii Panně aneb také k začátku akademickému roku

Těžko říci, co je takzvaně „normální“… V následujícím blogu chci představit dvě situace, s nimiž jsem se setkala a které byly normální obě. Anebo ani jedna. Jak se to tak vezme a každá svým způsobem.

Situace prvá. Potkala jsem se v jedné olomoucké kavárně s postarší dámou, kterou znám tak plus mínus z kulturních akcí. Jako „akademičky“ se mne ptala na řešení jakéhosi sporu „akademického“, její nějaká příbuzná studovala na Univerzitě Vídeň, kdosi z rodiny její známé – v Londýně a došlo...

17.07.2013
11:08

Otevřete svoje duše… U promocí…

„Slečno“ mi říkají ještě někdy v obchodech. Případně pouliční prodejci telefonních tarifů. Tu a tam. Z literatury a jiného umění znám slečnu Marplovou, slečnu Nebezpečnou, eventuálně slečnu Drsňáka. Plus mnohé další. Nenapadlo by mne, že se tímhle oslovením budu blíže zabývat a popíšu dvě strany papíru…

Bylo nebylo. Začneme odjinud.

Navštívila jsem za život řadu promocí. Promovala jsem sama, na jedné z fakult, kde učím, se promoce zúčastňuji aktivně v taláru jako „akademický personál“ a na mnoha promocích jsem byla jako host. Nechci věnovat následující popis tomu, kde jsou...

23.01.2013
10:34

O Kaťuši a dvou operách

Chtěla bych popovídat nejen o smyslu kultury a o dvou operních představeních, ale také svým textem trošinku podnítit zájem studentů (především germanistiky) o klasickou hudbu. Či o kulturu obecně. A tak trochu přispět k zamyšlení nad tím, jaký k ní máme či nemáme vztah. Shodou okolností v obou operách, o nichž chci mluvit, vystupoval stejný pěvec, jehož – zdůrazňuji osobně neznám, a také je režíroval stejný režisér. Tedy by i tento text mohl evokovat dojem jakési reklamy na toho nebo onoho. Záleží, jak to kdo bude chtít chápat. Nemohu za to, že jsem na obou představeních byla a...