Blog

Roku 2011 vydal prof. Dr. paed. habil. Günter ­Lehmann (* 1939, https://de.wikipedia.org/wiki/G%C3%BCnter_Lehmann) ve vydavatelství Eulenspiegel Verlag antologii německého vysokoškolského humoru nazvanou Keiner verlässt den Saal! Uni-Anekdoten (Nikdo neopustí sál! Univerzitní anekdoty) čítající 96 stran formátu 10,3 × 15,5 cm. Antologii lze zakoupit prostřednictvím internetu za 9,95 € a 3 € poštovného (nabízejí se i levnější antikvární exempláře), nemám ale dostatečnou motivaci, abych uvedenou sumu investoval do dalšího rozšíření své přebujelé knihovny.

Stejně tak nehodlám obětovat 69 polských złotých za letošní, již 3. vydání ve vydavatelství POLIHYMNIA publikace prof. dr. habil. Romana Tokarczyka (* 1943, https://pl.wikipedia.org/wiki/Roman_Tokarczyk) Antologia anekdoty akademickiej; prvně vyšla Tokarczykova obsáhlá antologie o 432 stranách formátu 17,6 ×25 cm, opatřená aliterovaným titulem, v roce 2006.

Pokusím se nicméně penetrovat jiné zdroje, internet ovšem nevyjímaje, a představím několik málo historek z vysokoškolských anekdotářů. Bylo by možné tyto anekdoty, náležející žánrově k urbánnímu neboli městskému folkloru, různě třídit, například podle jednotlivých vysokých škol a jejich fakult (ty někdy bývají uváděny jako místo, kde se tyto historky zaručeně odehrály), nebo podle vysokoškolských pedagogů, s jejichž jmény bývají tyto narativy spojovány (podobně jako v případech anekdot o proslulých umělcích či politicích); specifickým podtypem vysokoškolských anekdot jsou studentské memoráty z vysokoškolských zkoušek, vzato statisticky nejvíce frekventované. Čtenáře tohoto blogu však jistě budou více zajímat vysokoškolské anekdoty samé nežli jejich typologie.

Tak např. na univerzitě v Mohuči (ale také v Bochumi) se koná zkouška z experimentální fyziky. Kandidát čeká za dveřmi místnosti, v níž se zkouška odehrává, profesor fyziky sedí v dotyčné místnosti u psacího stolu, slunce svítí oknem a na parapetu okna stojí láhev ze zeleného skla naplněná vodou. Profesor vezme láhev, otočí ji o 180 stupňů, načež pozve studenta ke zkoušce. Student je vyzván, aby ohmatal láhev a sdělil zkoušejícímu, na které straně je láhev teplejší. Ke studentovu velkému překvapení byla láhev teplejší na straně odvrácené od slunce. Examinátor nato požádal studenta, aby zjištěný úkaz vysvětlil, a ten začal blekotat cosi o tom, že voda působí jako čočka a soustředila světlo na opačné straně láhve – ale nato zkoušený sám o svém výkladu zapochyboval. Vzápětí se student od profesora dozvěděl, že u zkoušky propadl, neboť nedokázal přijít na to nejprostší řešení: že láhev byla před studentovým vstupem do místnosti otočena. Obdržel navíc radu, aby se při opakování zkoušky více spoléhal na svůj zdravý lidský rozum.

Zkouškové období na lékařské fakultě. Ze zkušební místnosti vychází smutný student a vzápětí ho obklopí jeho kolegové a kolegyně.

„Tak co, prošels?“
„Vyletěl jsem.“
„A proč?“
„Ále, dostal jsem takovou pitomou otázku.“
„Jakou otázku?“
„Co je třeba mít, aby se mohl udělat klystýr.“
„A cos odpověděl?“
„Prdel.“

Během vysokoškolského působení Alberta Einsteina byl proslulý fyzik vedením fakulty dotazován, jaké otázky předloží svým studentům při zkouškách.
„Otázky budou stejné jako v loňském roce,“ odpověděl Einstein.
„Ale, pane profesore, to by přece bylo pro studenty značné usnadnění zkoušek!“
„Nic takového – otázky sice budou stejné, ale správné odpovědi jsou letos zcela odlišné, nežli tomu bylo loni.“

Také následující historka z Jagellonské univerzity v Krakově se týká zkoušky, tentokrát z chemie. Měli se jí podrobit čtyři velmi dobří studenti, kteří při všech dosavadních zkouškách získávali nejvyšší počty bodů, a tak si se zkouškou, jež se měla konat v pondělí od osmé hodiny ranní, nedělali starosti. Rozhodli se, že stráví víkend u kolegů na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani, a opili se při společné zábavě tak, že v neděli odpoledne tvrdě usnuli a vzbudili se teprve v pondělí kolem poledne. Ke zkoušce se ovšem nestihli dostavit, a tak namluvili examinátorovi, že o víkendu jeli za kolegy z poznaňské univerzity, aby si s nimi vyměnili zkušenosti a prohloubili svoje vědomosti, při zpáteční cestě automobilem píchli kolo, náhradní kolo neměli a dlouho nemohli sehnat někoho, kdo by jim pomohl. Proto přijeli do Krakova až v pondělí po poledni. Profesor vzal tuto informaci na vědomí a konstatoval: „No dobrá, tak přijďte ke zkoušce zítra ráno.“ Studenti, sami se sebou spokojení, jak se jim podařilo profesora obalamutit, ještě v noci něco nastudovali a v úterý ráno se dostavili ke zkoušce. Profesor posadil studenty po jednom do čtyř pracoven, uzamkl jejich dveře a asistenti rozdali zkoušeným písemné otázky. Celý test byl hodnocen 100 body, na první straně testu bylo zadání za 5 bodů, které všichni čtyři studenti bez námahy vyřešili. Na druhé straně testu byla jen jedna lapidární otázka za 95 bodů: „Které kolo?“

Nadměrná konzumace alkoholických nápojů jako charakteristický rys studentského života je vůbec častým námětem akademických humoresek. Stalo se, že otec jistého studenta se rozhodl zajet do univerzitního města a navštívit syna na koleji, aniž by svou návštěvu předem ohlásil, neboť usoudil, že tak svého potomka příjemně překvapí. Našel tedy jeho pokoj na koleji, klepe na dveře a táže se: „Bydlí tu Janek Kowalski?“ A rozespalý hlas zevnitř pokoje odpovídá: „Jo, polož ho před dveře!“

Pomoz studentovi získat titul magistra!
Zdroj: http://potworek.com/tag/kawaly-o-studentach-uniwersytetu

Dosti frekventovány jsou též akademické anekdoty erotické týkající se milostných pletek studentů a studentek, ale mnohem častěji nadstandardních mezilidských vztahů vysokoškolských pedagogů s jejich posluchačkami (jiné stavovsko-genderové kombinace jsou zcela výjimečné). Jak je ve folkloristickém výzkumu náležité, uvedu příklad ze svého sběru. Docent X. Y. kvačil chodbou univerzitní budovy, když ho zadržela půvabná studentka otázkou: „Jste prosím pan docent X. Y.?“ Oslovený pedagog doznal svou identitu, a studentka pokračovala: „Pane docente, vy mě budete dnes zkoušet u státnic jako člen státní zkušební komise. Říkám vám rovnou, že nic neumím, ale zato umím být vděčná.“ Nato studentka zkoprněného docenta opustila a on ji opětovně uzřel až při státní zkoušce. Kupodivu přece jen studentka něco málo uměla, zkoušku absolvovala s hodnocením D, a nepovažovala proto za nutné, aby svou vděčnost docentu X. Y. jakkoli projevila.

Zdroj: http://www.ckissepolno.com.pl/Listopad2011r

Prof. Jiří Fiala, CSc.
emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP