Blog

Geniální český vynálezce, odborný a umělecký spisovatel, dramatik, hudební skladatel, filmař, filozof, učitel a kriminalista, cestovatel, egyptolog a sportovec Jára (da) Cimrman by si plně zasloužil mít svůj panel jak v Galerii osobností Olomouckého kraje instalované v prostorách chodby 1. patra Vlastivědného muzea v Olomouci, tak i celostránkové heslo v připravované reprezentativní publikaci Významné osobnosti Olomouckého kraje, pokud se prokáže, že v tomto kraji pobýval a zasloužil se o jeho rozkvět. Lze ovšem učinit výjimku, jak se možná stane v případu Gaia Julia Caesara, jenž údajně město Olomouc (lat. Mons Julii, Juliomontanum – Juliova hora nebo spíše kopec neřkuli kopeček) založil, Jaroslava ze Šternberka, jenž v roce 1241 Olomouc ubránil před Tatary (třebaže podle mínění historiků Tataři tehdy Olomouc obešli a bitva o Olomouc se ve skutečnosti odehrála v roce 1253 mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a králem Uher Bélou IV.), Josefa Drásala, jenž svou výškou 242 cm byl vskutku největší osobností v historii (nejen) Olomouckého kraje, a konečně Adolfa Hitlera, který prý byl v prvním desetiletí 20. století zaměstnán jako čalouník v čalounické dílně na rohu dnešní třídy 1. máje a Dómské ulice. Pokusme se tudíž osvětlit okolnosti, jež přivedly Járu (da) Cimrmana do hanácké metropole. 

(Autobusta Járy Cimrmana, jejíž všechny rysy jsou strhané kloboučníkem Lešnerem, který na ní napařoval klobouky. Jen na zátylku je patrný pahrbek geniality. Fotografie Stanislava Jelena z výstavy v Jindřichově Hradci, 2006.)

Po géniových stopách 

Jak je všeobecně známo, Jára (da) Cimrman se narodil ve Vídni. Díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou říci, zda se manželům Cimrmanovým – rakouské herečce Marlen Jelinkové-Cimrmanové a českému krejčímu Leopoldu Cimrmanovi – narodil synek v mrazivé únorové noci roku 1856, 1864, 1868 či 1883. Matrikářův nejistý rukopis připouští i rok 1884. Járovým otcem byl český krejčí Leopold Cimrman, jeho matkou byla rakouská herečka Marlen Jelinková-Cimrmanová. On sám se cítil být Čechem, o čemž vypovídá i poslední zápis z jeho deníku, kde Cimrman vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“. Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů, sportovců atd. své doby. Poslední bezpečně zjištěné místo jeho pobytu je Liptákov v Jizerských horách roku 1914. Podle jiných informací však Cimrman z Liptákova odjel do starobince ve Frymburku. Za svého života se Cimrman nedočkal uznání – teprve objevem truhly s pozůstalostí, učiněným dr. Evženem Hedvábným, je evropská veřejnost seznámena s jeho géniem. 

Cimrmanovy stopy nacházíme v nesčetných zemích téměř všech světových kontinentů: Americké vládě předkládá projekt Panamského průplavu včetně libreta stejnojmenné opery. Reformuje haličské školství. S hrabětem Zeppelinem konstruuje první vzducholoď s tuhou konstrukcí ze švédské oceli a s gondolou z českého vrbového proutí. V těžkých podmínkách tamních Alp zavádí (a po nějaký čas také vykonává) funkci porodního dědka. Zkoumá život polárních Samojedů a na útěku před vyhladovělým kmenem Mlasků mine Severní pól o pouhých sedm metrů. V Paraguayi zakládá loutkové divadlo, ve Vídni kriminalistickou, hudební a baletní školu. Vede obsáhlou korespondenci s Georgem Bernardem Shawem, na niž bohužel zarputilý Ir neodpovídá. Vynalézá jogurt. Nezištně pomáhá řadě světových velikánů: manželům Curieovým nanosí do sklepa na vlastních zádech pětačtyřicet puten smolince, prof. Burianovi asistuje při prvních plastických operacích, Edisonovi předělá pupík na objímce jeho první žárovky, Eiffelovi sežene podnájem, Čechovovi pochválí knihu povídek a pohnojí višňový sad. 

V Čechách dosahuje Cimrmanovo životní dílo vrcholu. Jako kočovný dentista prochází snad všemi kouty naší vlasti. Český lid ochotně otvírá ústa a svěřuje se mu se všemi starostmi a trampotami. Z toho pak Cimrman těží látku pro své nesmrtelné divadelní hry. Jsou to dramata takové umělecké síly, že ani nemohla být svými současníky pochopena. Když se po mnoha desetiletích zaskvěla na scéně, celá řada literárních vědců začala o Cimrmanově existenci pochybovat a označila jeho dílo za liptákovský podvrh podobný podvrhu královédvorskému a zelenohorskému. Na to je jednoduchá odpověď: Který z našich soudobých spisovatelů by byl schopen tak veliké dílo vytvořit? Žádný. K takovému činu by se museli spojit nejméně dva literáti, ale i ti by museli být alespoň průměrně geniální. 

Jára (da) Cimrman zemřel tragicky 12. května 1921. Když se vracel automobilem poháněným stlačeným vzduchem a vodou (svým posledním vynálezem) z trhu v Mělníku, kde koupil deset hus, na lesním rozcestí řečeném Husa na Kokořínsku „hydrogenerátorový izolátor WP 1“ vybuchl, přičemž zahynul jak Mistr, tak šest čerstvě zakoupených hus. Na zbylé čtyři husy prý bylo ve zdejších lesích možno narazit ještě v červnu 1924. 

Jára (da) Cimrman – egyptolog

Jára Cimrman se podruhé narodil při svých archeologických pracích v oblasti egyptského Abúsíru, a to konkrétně prvního dne druhého měsíce třetího čtvrtletí pátého roku dvacátého století (stručně řečeno 1. srpna 1905). Přesně takovým prazvláštním způsobem si toto datum totiž zapsal do svého zápisníku Járův tamní průvodce Ahmad Nasran El-Kreténí. Co se onoho dne vlastně stalo? Cimrmanova expedice tehdy střídala ve zmíněné lokalitě Německou orientální společnost, jejíž členové prohlašovali, že se v inkriminovaných místech nic zvláštního neskrývá, a další bádání považovali za ztrátu času. S tím ovšem Mistr nesouhlasil, neboť o německé preciznosti měl od jisté doby své mínění, a pokračoval proto ve výkopových pracích. Po několika dnech uslyšel z jámy křik. Když doběhl na místo, ze všeho nejdříve se uklidnil, neboť shledal, že nedošlo k pracovnímu úrazu. S úlevou si otřel orosené čelo a napil se z oroseného půllitru na zdraví šťastného nálezce. Záhy zjistil, že dělníci narazili na dosud neodkrytou hrobku. Radostně vykřikl: „To jsou ale pěkné vykopávky!!!“ Učinil tak však právě ve chvíli, kdy kolem něj procházeli členové místní samosprávy s manželkami. Bohužel pro Járu prokázal průvodce El-Kreténí správnost svého příjmení v nejméně vhodnou chvíli, když původně nevinnou větu místním papalášům nešikovně přeložil. Marně Mistr vysvětloval, že měl na mysli úplně jiné vykopávky, které s těmi jejich „vykopávkami“ – pardon, manželkami, nemají vůbec nic společného. Nezbylo nic jiného, než spasit se útěkem. Nutno podotknout, že dle dobových svědectví se metaným předmětům vyhýbal opravdu mistrně, třebaže mu co chvíli kolem hlavy prosvištěly buď vzácné artefakty, nebo některý z pracovních nástrojů. Mnoho nechybělo a jedna z lopat zasáhla Járu na místě nejcitlivějším – na proslulém pahrbku geniality, což by mělo naprosto devastující účinky pro jeho další vědeckou činnost. Takový zásah by byl pro Járu i pro celý svět obrovským neštěstím. 

Jako egyptolog-zelenáč se Cimrman dopouštěl nejednoho přehmatu při luštění egyptského obrázkového písma a oba přehmaty ho svedly z té správné cesty, aby se na ní pak oklikou opět vrátil. O co šlo: Cimrman pod prvním silným dojmem, že se pouští do výzkumu kultury postavené na otrokářském řádu, jal se i otrocky překládat obrázkové písmo. Základní pojmy pak zpočátku naprosto mylně etymologicky vysvětlil. Pojem „faraon“ považoval za egyptské selské stavení patřící jiné osobě a marně hledal v egyptštině výraz pro stavení vlastní. Obdobně pojem „pyramida“ z počátku chápal jako součást narozeninových oslav egyptských žen, kdy je oslavenkyni darován Pyr, kterému Cimrman jednoznačně přiřkl falický význam. Pro popularizaci kulturního dědictví starověku se Cimrman pokoušel vybudovat na své zahradě malé egyptárium, kde rozestavěl několik pyramidových stanů. Největší Chufevovu pyramidu simuloval přetažením obrovských trojúhelníkových pláten přes stodolu. Pro oživení nevelkého zájmu liptákovského obyvatelstva si nasazoval psí hlavu, a naopak ze sousedova psa se snažil nasazením kašírované lidské hlavy vytvořit živou sfingu. 

Jako scénárista a režisér instruktážního filmu Mumifikace a autor příručky Balení, vybalování, rozbalování a přebalování kohokoli a čehokoli snadno a rychle byl Jára Cimrman nesmírně zaujat globálně medializovaným rozbalováním mumie egyptského faraona Ramesse II. (1279–1213 př. n. l.).

 (Částečně rozbalená mumie faraona Ramesse II., fotografie z 1. června 1886.) 

Požádal tehdy svého žáka a přítele Richarda Buchtu, rakouského cestovatele, fotografa a kreslíře, jenž hodlal být tomuto rozbalování v Muzeu egyptských starožitností v káhirské čtvrti Bulak dne 1. června 1886 o deváté hodině ranní přítomen, aby nenápadně uzmul kus obinadla z mumie a propašoval ho do Čech za účelem povznesení české egyptologie. Richardu Buchtovi se sice podařilo Cimrmanovou žádost splnit – když fotografův blesk oslnil osoby přítomné rozbalovací proceduře, Buchta hbitě strčil do kapsy svých kalhot kus obinadla, nicméně dotyčný kus fáče záhadně na dlouhá desetiletí zmizel. Teprve na sklonku roku 2013 byla tato unikátní textilie znovuobjevena při rozbalování pozůstalosti pracovníka Vlastivědného muzea v Olomouci Václava Buriana. 

Jára (da) Cimrman v Olomouci

Můžeme tedy předpokádat, že Richard Buchta předal zcizený kus obinadla z mumie Ramesse II. do olomouckého muzea, aby obohatil jeho egyptologickou sbírku sestávající z artefaktů, jež přivezl ze své lovecké výpravy do Egypta v roce 1903 arcivévoda Josef Ferdinand Rakousko-Toskánský, cestující k pyramidám inkognito jako hrabě Buriano (sic!). Svou uměleckou kořist arcivévoda věnoval olomouckému muzeu, poněvadž v letech 1903–1906 velel v hodnosti plukovníka 93. pěšímu pluku, jehož komandatura byla dislokována v Olomouci a u něhož Jára (da) Cimrman v té době sloužil jako sapér neboli zákopník. Na zdejším Tabulovém vrchu využívaném jako vojenské cvičiště, a proto též nazývaném Execírák byl do zdejších zaneřáděných a do daleka páchnoucích polních latrín na základě Cimrmanova zlepšovacího návrhu sveden zde pramenící potok Povelka, čímž vznikly zásadám hygieny odpovídající polní latríny průběžně automaticky splachované. Když plukovník arcivévoda Josef Ferdinand uzřel účinek vodního proudu ženoucího se latrínami, zvolal prý nadšeně: „Čéska sapér – tópra sapér!“ a na místě povýšil vojína Cimrmana na kaprála, tj. desátníka. Plným právem proto byla v Olomouci na Tabulovém vrchu Cimrmanovým jménem pojmenována slepá ulice, jichž byl Jára (da) Cimrman průkopníkem, a je nabíledni, že nejen Ramesse II., ale i Jára (da) Cimrman a arcivévoda Josef Ferdinand Rakousko-Toskánský mají nárok když už ne na svůj panel v Galerii osobností Olomouckého kraje, tak na své heslo v chystané publikaci Významné osobnosti Olomouckého kraje, a to tím spíše, že arcivévodovu egyptologickou sbírku si v roce 1981 uzurpovalo Národní muzeum v Praze – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. 

Prof. Jiří Fiala, CSc.
emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP