Blog

Před Vánocemi minulého roku jsem v blogu Žurnálu UP psal o aristologii, což je podle anglické verze Wikipedie „umění a věda o vaření a stolování. Zabývá se způsoby přípravy, kombinací i prezentací pokrmů. Aristolog je novější označení pro dříve a častěji užívaný pojem gurmán, více však zdůrazňuje jeho zkušenosti, umělecké kreace kuchaře, odmítá používání kuchařských knih či předem připravených pokrmů (polotovarů).“ Zmínil jsem se dále mj. o marné snaze děkana Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, prof. Ing. arch. Zdeňka Fránka, zřídit na této fakultě „katedru umění a gastronomie“, spr. „katedru umění gastronomie“, kterýžto záměr však neobstál před bedlivými zraky členů Akreditační komise České republiky, zatímco obdobné úsilí soukromé Fakulty společenských studií (FSS) Vsetín, zahraniční fakulty soukromé Vysoké školy Humanitas v polském městě Sosnowci (zřízené poté, kdy AK ČR odmítla udělit akreditaci proponované Česko-slovenské univerzitě Vsetín), bylo korunováno úspěchem – první studenti oboru Aristologie, jenž garantuje „spisovatel a respektovaný food kritik Vladimír Poštulka, v tomto oboru světově uznávaný odborník“ (*1943), pokračují ve studiu aristologie druhým semestrem. Ohledně náplně a perspektiv tohoto oboru se lze na internetových stránkách vsetínského vysokého učení dočíst toto:

„V akademickém roce 2015/2016 bude tento obor otevřen v bakalářském stupni v kombinované (,dálkové‘) formě studia.“ […] „Bakalářský program Aristologie na Fakultě společenských studií Vysoké školy Humanitas ve Vsetíně je první a jediný svého druhu nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Obor Aristologie je nový směr kulinářského vzdělávání, jehož otevření si vyžaduje současná společenská poptávka. Podstatou je studium gastronomie z hlediska jejích dějin, historického vývoje, současných trendů, kulturního zázemí gastronomie a jejího vlivu na současnou společnost. Absolvent se naučí totiž mnohem víc, než jen vytvářet a podávat informace. Studium bude obsahovat následující prvky (některé z bodů budou přímo samostatnými předměty): dokonalé zacházení a bezchybné používání českého jazyka [sic! – autor tohoto textu se dopustil tzv. zeugmatu, z řeckého substantiva ζεύγμα, jařmo – tj. spřažení vazeb, spr.: dokonalé zacházení s českým jazykem a jeho bezchybné používání]; získání přehledu o současném vývoji haute cuisine; získání přehledu o makromolekulární kuchyni; znalosti o fyziologických aspektech v gastronomii; přehled vztahu gastronomie a umění; informace o vaření jako mediální disciplíně; důraz na cizí jazyky; základy správného mluvení, vyjadřování, vedení konverzací [sic! – ?]; znalost a praxe ve všech oborech aristologie [další zeugma – spr.: znalost všech oborů aristologie a praxe v nich]; znalosti o jídle z pohledu sociologa; znalosti o jídle z pohledu lékaře; vyhledávání informací a práce s nimi.“ (http://www.huni.cz/aristologie.html) 

E-mailování ze Vsetína a do Vsetína

Můj skeptický názor na společenskou potřebnost aristologie v České republice (když i ve Francii zůstávají při staré dobré gastronomii) se setkal s protestem jedné z budoucích aristoložek, jež měsíc co měsíc zasílá na bankovní konto FSS Vsetín 2 900 Kč. Obdržel jsem totiž 11. února 2015 tento dopis z e-mailové adresy aristologie@post.cz, který cituji bez úprav ortografických a stylistických:

„Dobrý den pane profesore,

čistě náhodou jsem narazila na Vaš článek *O Aristologii*, který byl uveřejněn přes Internetový denník Univerzity Palackého v Olomouci.

Oč víc jsem se s příjemnými pocity začetla do první poloviny článku, o to víc jsem byla znepokojena po přečtění jeho druhé poloviny. Říká se, že neznalost neomlouvá, a proto dovolte mi, abych vás upozornila na značně velké faktické chyby, které čtenáře mohly disorientovat a negativně ovlivnit.

1. Mgr. Karel Kostka, nemá ve Vsetíně učiliště /jak uvádíte/, ale nadčasovou střední odbornou školu. Má profesionálně vypracovaný Školský program , a před jeho managerskými schopnosti smekám.

2. Aristolog - neni gurmán ani kuchař na vyšší úrovni, který dokáže vařit bez kuchařské knihy a v kuchyni experimentovat, je to člověk, který tématiku gastronomie /jidlo, servirování, pojídání, příprava a úprava jídla, znalost komplexní historie tohoto oboru atd./ dokáže přenést do umění, do literatury, dokaže s láskou a nadšením pro tento obor člověka zaujmout. Po pravdě řečeno, nemusí umět ani vařit, ale musí vědět jak to uvařit.

3. V návaznosti na poznatky, které mám, nemohu souhlasit s tím, že náš první český aristolog byl malíř Georg Flegel, narozen v Olomouci 1566. Ano, kreslil zátiší s jídlem, ale co jestě o oboru vědel ? Nezabýval se kreslením zatiší pouze z důvodu, že v jeho produktivních letech tato tématika byla hodně aktuální /rozvoj gastronomie/ anebo rád jedl ? Promiňte, je něco, co mi uniklo ?

4. Je mi 40 let a jsem studentkou 1. ročníku oboru Aristologie, který se začal nově vyučovat ve Vsetině. Je nás už bohužel pouze 10 studujících tento obor. Všichni jsme pro obor nadšení, máme své zkušenosti v gastronomii, a chceme jít profesně dále. Stát u plotny, účastnit se finálových kol soutěže Master CHef, podílet se na prodeji nejmodernějších gastrozařízení, to nás už nebaví. Všichni jsme se shodli, že pro tento obor člověk musí vnitřně vyzrát a najít se.

O kvalitě znalostí pana Vladimíra Poštulky nelze pochybovat . Dokáže nás správným směrem vést a zaujmout. Těšíme se na další semestry a cesty, které nám ukáže. Pro studium jsem se rozhodla i z osobní zvědavosti, jak se profesorský tým s tímto docela neznámým oborem popere. Zatím se jim to daří…

studentka oboru Aristologie“

Odpověděl jsem na toto – byť anonymní – psaní též prostřednictvím e-mailu následovně:

„Vážená paní,

velice mě mrzí, že jsem se Vás dotkl svým blogem o aristologii – jak to u blogů bývá, je třeba jeho text brát cum grano salis, tedy s dávkou nadsázky. Nepochybně pan Mgr. Karel Kostka je obratný manažer, když dokázal zřídit vysokou školu bez akreditace udělené Akreditační komisí České republiky. Měla byste si být ovšem vědoma toho, že diplom získaný na zahraniční fakultě zahraniční soukromé vysoké školy (Humanitas v Sosnowci) nemusí být Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR nostrifikován.

Ta poznámka o Georgu Flegelovi byla míněna v tom smyslu, že jeho ,aristologická zátiší‘ bezpochyby jsou projevem specifického vztahu k pokrmům, navíc se v nich mnohdy skrývá náboženská či jiná symbolika.

O odborných kvalitách pana Poštulky též nepochybuji, soudím však, že by stačilo, kdyby své znalosti předával zájemcům formou placených kurzů, k tomu přece není třeba zřizovat obor vysokoškolského studia. Do zřizování soukromých vysokých škol technického či přírodovědného zaměření se ovšem nikdo nehrne, ty státní techniky a přírodovědecké fakulty nejsou s to naplnit kapacity poslucháren a laboratoří studenty, za studium dosud (a zřejmě ani v budoucnu) neplatícími.

Přeji Vám ovšem plný úspěch ve studiu aristologie – se srdečnými pozdravy Jiří Fiala“

Následujícího dne ke mně z téže e-mailové adresy dorazilo toto nepodepsané sdělení:

„Dobrý den,

děkuji za odpověd. V mnohém máte pravdu a souhlasím. Přeji Vám hodně osobních a pracovních úspěchů.“

Šedá zóna vysokoškolského vzdělávání v ČR

Že Akreditační komise České republiky nemá do studijních programů fakult zahraničních vysokých škol působících – přesněji řečeno podnikajících – na území České republiky co mluvit, plyne z této pasáže zápisu ze zasedání AK ČR ve dnech 2. až 4. února 2015 v Litomyšli:„Působení zahraničních vysokých škol na území ČR a uskutečňování studijních programů podle legislativy cizího státu na území ČR není regulováno. V ČR v současné době neexistuje podle tuzemského práva zákonem stanovená povinnost akreditace či alespoň registrace těchto programů. Vzdělávání v zahraničních programech na území ČR představuje z hlediska českého vysokoškolského práva šedou zónu. AK a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemají nástroje k jejich dozorování, takže české orgány nemohou zaručit kvalitu těchto programů, srovnatelnost s akreditovanými vysokoškolskými studijními programy a v mnoha případech ani určit, zda se za nimi neskrývá podvodné jednání (včetně klamavých akreditací tzv. neuznávaných akreditačních agentur). Znám je i fenomén obcházení neexistující české akreditace za pomoci zprostředkování zahraničních programů (pobočky zahraniční vysoké školy), kdy domácí subjekt bez tuzemské akreditace pro uskutečňování vzdělávání otevře na území ČR studijní program. Tento zahraniční program je obsahově přizpůsoben tak, aby vyvolával zdání, že jde o alternativu k českému studijnímu programu. Jde tu přitom o mimořádně nebezpečnou praxi, která rozkolísává vysokoškolský systém a poškozuje jeho úroveň. AK důrazně vyzývá, aby si uchazeči o studium důkladně prověřovali, zda příslušná instituce zprostředkovává řádné studijní programy, které jsou součástí vysokoškolského systému některého cizího státu, a zda studium v těchto programech může být v ČR uznáno jako zahraniční vysokoškolské. AK současně upozorňuje veřejnost, že tzv. zahraniční akreditace, které jsou bez ověřování faktů v médiích nazývány jako ,prestižní‘, nemusejí být zárukou kvalitního a už vůbec ne vysokoškolského vzdělání. […] AK navázala užší spolupráci s Polskou akreditační komisí (Polska Komisja Akredytacyjna). Tato spolupráce, která by v budoucnu měla být stvrzena písemnou smlouvou, umožní dohled nad činností poboček polských vysokých škol v ČR a českých v Polsku.“

Jak to tak vypadá, nad vsetínskou aristologií se stahují mraky. Jenže ono nejde jen o pobočky polských vysokých škol – kolik poboček zahraničních vysokých škol podniká na území ČR a které z jejich studijních programů jsou akreditovány AK ČR? Ví to vůbec někdo?

Prof. Jiří Fiala, CSc.
emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP