Kdybych vás přestal zdravit...
 | |||
|---|---|---|---|
Kdybych vás přestal zdravitMilí kolegové, kdyby se náhodou stalo, že se potkáme a já vás nepozdravím, nebo se budu dokonce tvářit, jako že vás vůbec neznám, neberte si to osobně. Není to, aspoň doufám, tím, že by mi stouply do hlavy funkce nebo tituly - mohou za to geny. Neříkám tím, že bych snad po rodičích podědil hulvátské geny, to v žádném případě. Myslím tím geny, které sdílím se svým dvojčetem a které mohou za to, že vypadáme skoro stejně. Můj bratr matematik se občas vyskytuje ve fakultní nemocnici a mně se stává, že se někdo ozve, že mne potkal a já nepozdravil a ještě jsem se tvářil, že ho vůbec neznám. Bratr se naštěstí snaží těmto situacím aktivně předcházet a zdraví automaticky všechny v bílém a pro jistotu i modrém, zeleném a oranžovém oblečení, stejně tak odpovídá na pozdrav studentům. Občas ale potká někoho v civilu, kdo se zastaví a významně – a uraženě – řekne: „Tak snad dobrý den, ne?“ Těmto lidem se touto cestou omlouvám. Zvažuju, že si z webových stránek univerzity a nemocnice stáhnu fotografie rektora, prorektorů, děkanů, proděkanů, předsedů senátů, přednostů a primářů a stejně jako má FBI svoji „Most Wanted“ nástěnku, připravím pro bratra „Most Greeted“. Pro lepší edukační hodnotu ve formě pexesa. Na druhou stranu – pokud bych se na vás mračil, že jste mi přišli na promoci a pak mi ani nepotřásli rukou, bude to tím, že než jsem se zbavil taláru, stihl za mne bratr přijmout většinu gratulací.
Jan Strojil (reakce můžete posílat na adresu ladislav@strojil.cz) |  | Proč vás nezdravímMilí čtenáři, kdyby se náhodou stalo, že se potkáme a já vás nepozdravím, nebo se budu dokonce tvářit, jako že vás vůbec neznám, neberte si to osobně. Není to, aspoň doufám, tím, že by mi stouply do hlavy funkce nebo tituly – žádné nemám. Je to tím, že vás opravdu neznám. A to přesto, že vy mě budete halasně zdravit slovy „Ahoj, co ty tady?“ nebo „Kdy mi pošleš to, co jsi mi slíbil?“ a „Dlužíš mi pětikorunu.“ Nepošlu. Nedám. Nevrátím. Nejsem to já. Teda on. Můj bratr, doktor, dvojče, předseda a ještě jednou doktor vás pravděpodobně zná a určitě by vás milerád pozdravil. A určitě by vám i poslal, co vám slíbil (to jenom předpokládám). Ne tak já. Já vás nezdravím a věci, které bratr slibuje, neposílám. Ale aby bratr nebyl úplně za nezdvořáka, snažím se alespoň v areálu nemocnice preventivně zdravit každého. Nahlas a s úsměvem. Ale co lze v nemocnici na chodbě, hůře se provádí ve městě na náměstí nebo v obchodním centru na nákupech. Na závěr bych chtěl těm z vás, kteří byli na bratrově promoci, poděkovat za gratulace a přání. Udělalo mi to velkou radost.
Ladislav Strojil | |
- 0 Komentář(e)
Pro komentování musíte být přihlášeni.Přihlaste/zaregistrujte se
