Blog

Za posledních sto let se výrazně změnilo stravování a vnímání stravy. Naši prarodiče a praprarodiče jedli převážně brambory, chléb, máslo a sádlo, maso se podávalo stěží jednou do týdne. V poválečném období míru se lidem začalo dařit lépe, což se projevilo na zvýšené spotřebě masa. Generace dnešních šedesátníků si dopřává masný výrobek téměř každý den.

Maso bylo s trochou nadsázky v minulosti symbolem blahobytu. Nemohl si ho dovolit každý a řezníci měli velmi výhodnou pozici, protože za maso se dalo směnit, na co si jen vzpomněli.

Generace dnešních třicátníků k masu a zejména k uzeninám přistupuje odlišně. Konzumaci masných výrobků spíše omezují, a pokud se rozhodnou pochutnat si na pořádném steaku nebo na pečeném kuřeti, zajímají se, kde a na čem se zvíře páslo a jakou vzdálenost maso urazilo, než jim přistálo na talíři.

Maso a uzeniny tedy spíše klesají na žebříčku popularity u lidí, kteří chtějí žít zdravě v souladu s přírodou, protože ví, že na výrobu jednoho kilogramu hovězího masa padne zhruba 15 tisíc litrů vody. Někteří lidé se proto živí luštěninami, různými klíčky, maso nahrazují sójou, tofu či tempehem a podobnými výrobky z obchodů se zdravou výživou. Nakupovat v těchto obchodech však není levná záležitost.

Dostáváme se tak k převrácení hodnot složek potravy. Zatímco dříve svědčila o dobré ekonomické pozici vyšší konzumace masa, dnes jsou to předražené biopotraviny, ovoce, kořenová zelenina, klíčky, luštěniny a špaldová či pohanková mouka. Ano, bezlepková strava se stává novým fenoménem, ačkoli není vždy opodstatněná alergiemi na lepek, či zdravotními problémy, které bývají lepku přisuzovány. Jak reálná je však cena 80 korun za kilogram špaldové či pohankové mouky, nebo jak moc si s námi zahrávají chytré marketingové tahy výrobců biopotravin, to už ponechám na zvážení trávicího ústrojí každého z nás.

Karolina Chvátalová
asistentka popularizačních aktivit Centra Regionu Haná