Blog

Myslel jsem, že se to už nemůže stát, zejména ne v postmoderní, tolerantní Evropě, že by někdo chápal složité staleté tradice nějakého náboženství, které vyznávají miliony lidí, jako to „zlo“, jež nás ohrožuje. Už přece před staletími za krvavých válek mezi katolíky a protestanty jsme pochopili, že i když na obou stranách lze najít zločiny, fanatismus, nenávist, že ani zločiny, ani fanatismus, ani nenávist nejsou dobrou optikou, jak se dívat na sebe navzájem.

Protestanti pochopili, že většina lidí mezi katolíky jsou dobří lidé, katolíci pochopili, že většina lidí mezi protestanty jsou dobří lidé, a všichni vzájemně pochopili, že co lidi vede k válce a nenávisti, není konkrétní náboženství, ale mocenské zájmy, politická situace, peníze, primitivní emoce generalizující z několika zločinů na vinu všech věřících.

Měli jsme tu osvícenství, ideál náboženské svobody, svobodnou možnost historicky bádat a poznávat nesmírnou složitost kulturních a náboženských jevů. Najednou ale vidím, že lidé v Evropě v roce 2014 uprostřed všech těch supermarketů a mediálního kýče, lidé i s vysokoškolským vzděláním, začínají chápat islám jako zlo, začínají zakládat novou náboženskou nenávist, úplně stejnou jako za náboženských válek mezi katolíky a protestanty.

Islám najednou nejsou obrovské, složité dějiny, nejsou to stovky milionů muslimů, není to nejlidnatější muslimská země Indonésie (a druhá nejpočetnější muslimská populace je k nalezení v Indii), ale je to podivné sdružení fanatiků „Islámský stát“, o němž prakticky nic nevíme. Snad kromě toho, že vraždí především muslimy, že se od něj distancovala i fundamentalistická al-Kájda pro jeho brutalitu a zločinnost a že mezi jeho hlavní nepřátele patří Írán, kterému vládnou muslimští kněží.

Co na tom, že muslimské autority „Islámský stát“ odsuzují, nepřítel se zrodil a najednou se všechny příklady násilí a selhání v muslimské komunitě v Evropě hodí – jako by v některých lidech zůstala zakonzervovaná náboženská nenávist a jenom čekala na vhodnou atmosféru, kdy se vyklubat. Je to pro mne naprostý šok.

Boris Cvek
katedra buněčné biologie a genetiky