Blog

V areálu olomoucké fakultní nemocnice vyrostla z architektonického hlediska zajímavá budova. Mám na mysli polyfunkční objekt lékárny. Není na území České republiky mnoho podobných staveb (alespoň o nich nevím). V čem je tato stavba tak zvláštní? Jednoznačně svým exteriérem nebo chcete-li designem. Někde jsem se dočetl, že opláštění budovy a okénka připomínají ponorku, svalová vlákna nebo, a to mi přijde nejpravděpodobnější vyjádření architektova záměru, krabičku na léky. A tím se dostávám k tématu úvahy, kterým je problematika mimesis v architektuře.

Mimetická teorie (nebo chcete-li teorie nápodoby) je jednou z teorií podstaty umění. Vychází z platónského a aristotelovského učení a byla dále rozpracovávána až do dnešních dnů. Pojmový a metodologický aparát mimetické teorie se měnil v průběhu věků a v závislosti na tom, o jaký druh umělecké činnosti se jedná. Jinak pracuje s mimetickou teorií malířství a jinak literární teorie. Nicméně většina teoretiků umění je přesvědčena o tom, že mimetická teorie je nejpoužitelnější k osvětlení vzniku, významu a důsledkům umělecké činnosti.

Jedinou oblastí, která zůstává vůči teorii mimeze rezistentní, je architektura. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že se v jejím případě kombinuje umění s technikou (umělecká versus praktická činnost). K odpůrcům mimetické teorie architektury patří například Dalibor Veselý („Architekturu řadíme zpravidla k nemimetickým druhům umění.“) nebo Goethe („Architektura není uměním nápodoby, ale spíš je uměním autonomním – samo o sobě.“), na druhou stranu ze zastánců teorie mimeze v architektuře jmenujme Hilde Heyenovou (fenomenologicko-ontologická dimenze mimesis a její aplikace na architekturu) nebo Francesca Miliziu („Architektura je uměním nápodoby stejně jako ostatní umění.“).

A proč ten široký teoretický úvod? Sám jsem o mimetické povaze architektury bytostně přesvědčen. A pavilon lékárny je krystalicky čistou podobou takzvané mimetické architektury, která je spíše americkou doménou. Ve své době se tam stavěly postmoderní budovy, jejichž vnější vzhled evokoval účel stavby. Tak vznikla například budova McDonald‘s v Orlandu na Floridě nebo Basket Building v Ohiu. Zcela stranou ponechávám estetickou stránku věci. To by zase byla jiná kapitola. A kde bychom našli „nekrystalicky čistou“ podobu mimeze v architektuře. Například v Dienzenhoferovských barokních chrámech a vůbec v celé architektuře dynamického baroku, který je charakteristický mimezí pohybu jak vnějšího, tak vnitřního architektonického prostoru.

Takže vždy, když procházím kolem lékárny, vzpomenu si na Roberta Venturiho, jeho Poučení z Las Vegas a na pasáž ve které píše: „Někdy se sama budova stává znakem. Prodejní stánek s pečenými kachnami ve formě kachny a s nápisem The Long Island Ducking je sochařskou formou, architekturou a ochranným obalem zároveň.“

Přeji všem příjemný zbytek prázdnin a léta   

Ivo Überall
Ústav klinické a molekulární patologie