Jak jsem se setkal s Paříží
Tento blog píšu po třech dnech strávených služebně v Paříži. Ještě mě jich pár čeká, ale již teď vím, že jsem konečně dostal námět pro pár řádků.
V knize o Paříži jsem se dočetl: „Paříž je město doslova nabité pozoruhodnými atrakcemi, takže nudit se v něm určitě nebudete.“ S tím se dá pochopitelně souhlasit. A dále: „Jen stěží odoláte strávit výlet v kavárně a necháte se pohltit způsobem života domácích obyvatel. Byl by však hřích nechat si ujít klenoty této metropole.“ Tak tady už to začíná trochu kulhat.
Předně centrum Paříže, kde je shromážděna většina památek, je prošpikována síti ulic, které jsou neustále přecpány kolonami aut a motorek. Takže v podstatě neustále čekáte na semaforu pro chodce, až naskočí kýžená zelená a ani to bohužel není záruka, že se ve zdraví dostanete na druhou stranu silnice. Posezení v kavárně vedle takovéto silnice ve mně spíš vzbuzuje odpor. Někdo může namítnout, že existuje veřejná doprava. To jistě. Ale veřejná doprava v Paříži a orientace v systému jízdenek je pro člověka, který tam jede na kratší dobu tak komplikovaná, že jsem tuto alternativu zavrhl v samém počátku.
V Paříži existuje vpravdě řada možností jak se najíst. Ale ouha, při podrobnějším ohledání zjistíte, že pokud nejste milovníkem asijských bister s produkty nejistého původu nebo nehodláte‑li za menu dát předraženou sumu, je nejlepší se spokojit s bagetou s mlékem. Noční život v Paříži pulzuje dlouho do rána, což trochu vadí, pokud se chcete prospat, abyste na přednáškách nerušili občasným udřímnutím. A ty památky? To je snad to jediné, co dělá z Paříže pro mě lákavou destinaci. Pravděpodobně jí však budu muset přijít na chuť. Ale za šest dní, které zde strávím, to asi nebude a doufám, že jsem se nedotkl žádného frankofila.
Ivo Überall
Ústav klinické a molekulární patologie
- 2 Komentář(e)
Pro komentování musíte být přihlášeni.Přihlaste/zaregistrujte se
Paříž jinak
Měl jsem rovněž to štěstí, že jsem v první polovině června strávil několik dní v Paříži, avšak můj dojem je přesně opačný. Hustotu dopravy samozřejmě nepopírám, ale to je v Paříži dané její velkorysou urbanistikou z předminulého století a nelze tedy pařížské pojetí prostoru srovnávat třeba s Prahou, kde uličkami v centru auto neprojede, i kdyby chtělo. Leckdy se přes stojany s cetkami neproderou ani turisté v obou směrech. Bydlel jsem v Paříži mezi Lucemburskými zahradami a Pantheonem, na snídani jsem chodil na výtečné croissanty k Panteonu, na bulvár Saint Michel nebo na přilehlé náměstíčko u Sorbonny, na místa, kde poměr mezi šířkou chodníku (cca 10 m) a intenzitou dopravy byl velmi vlídný. Ke stravování mohu doporučit převážně pěší latinskou čtvrť, zejména Rue Mouffetard s desítkami podniků. V lokále Au P’tit Grec prodávají asi za 5 euro výtečné slané palačinky galettes (oblíbil jsem si ty s chorizem a kozím sýrem) či sladké crepes. Na konci Rue Mouffetard se u malého kruhového objezdu (po němž však skoro nic nejezdí) nachází Café Saint Médard, kde lze dostat hlavní chod za nějakých 15 euro (znamenitá byla mořská treska s ratatouille). 2,5 dl červeného z Haut-Médoc za 8 euro sice není zrovna levná záležitost, ale výjimečný chuťový zážitek je zaručen.
Paříž úchvatná
Měla jsem tu možnost v loňském roce strávit s manželem v Paříži týden. Jistě, je něco jiného pobývat v ní pracovně nebo si ji vychutnávat na dovolené. Ale přesto si myslím, že Paříž je přívětivá /podle mého francouzského přítele tedy "přívětivý", protože Paříž je ve francouzštině mužského rodu(!)/ ke všem svým návštěvníkům a obyvatelům. My jsme se tentokrát záměrně vyhýbali velkým turistickým atrakcím (ty známe z předchozích návštěv) a prozkoumávali jsme jednotlivé obvody a jejich zajímavosti. Účastnila jsem se v té době projektu na FTK (jehož součástí byla nutnost nosit krokoměr) takže vím, že jsme nachodili za ten týden víc než 90 km a poznali Paříž i z té všednější stránky. Na větší vzdálenost nás všude pohodlně dovezlo metro, příp. návazná tramvaj (stačí si koupit paket 10 jízdenek) a pak už jsme jen chodili, nasávali atmosféru a obdivovali. Zeleň na každém možném volném místě, do detailů propracované maličkosti, výborná káva a úžasné croissanty (už druhý den mě paní v "naší" pekárně zdravila a věděla, co budu ráno kupovat). A což ty trhy! Na nich nevíte co dřív a v podstatě jen litujete, že si nemůžete dopřát od každého trošku :-) A s tou přeplněností je to také relativní – stačí totiž odbočit jen pár kroků z turistické trasy a rázem chodíte třeba po Montmartre u vinice úplně sami. Nebo v úžasném Musée Cluny, které má vchod pouhých pár metrů od bulváru St. Michel s námi bylo jen asi dalších 6 lidí... A sedět v kavárně, židličku otočenou do ulice a pozorovat ten ruch aut, motorek a lidí je přece moc fajn :-) Věříme, že se tam ještě vrátíme, protože Paříž je prostě úchvatná.