Blog

V letech 1946–1948 si nově vzniklá Univerzita Palackého pořídila celkem deset insignií, z toho tři žezla (rektorské, lékařské fakulty a filozofické fakulty) a sedm řetězů (řetězy rektorský a prorektorský, tři řetězy lékařské fakulty, řetěz filozofické fakulty a řetěz cyrilometodějské fakulty bohoslovecké). Těchto deset insignií bylo dílem uhrazeno z rozpočtů olomouckých národních výborů (dvě rektorské insignie), dílem (tj. zbylých osm insignií) z veřejné sbírky pořádané Svazem okresů a měst oblasti olomoucké (SOMOO). Tato instituce – sdružující zástupce národních výborů dvanácti politických okresů středomoravského regionu (včetně severních okresů Zábřeh na Moravě, Šumperk, Rýmařov a Moravský Beroun) – usilovala o podporu regionalismu a decentralizaci veřejné správy. Vedoucí místa v SOMOO obsadila Komunistická strana Československa (KSČ), která do jeho čela postavila někdejšího partyzána Otto Ryznara‑Kanta.

Veřejnou sbírku ve prospěch pořízení univerzitních insignií inicioval v červnu 1946 šéfredaktor olomoucké pobočky ČTK František Hadrava. SOMOO tuto iniciativu nadšeně přivítal a již v srpnu 1946 určil podobu této sbírky – jednalo se o odevzdání jedné koruny československé obyvateli středomoravského regionu při výdeji potravinových lístků. Takto byla naplněna ústřední idea sbírky, aby příspěvky na pořízení insignií obnoveného vysokého učení v Olomouci byly „skutečně darem všeho lidu našeho kraje“.

V letních měsících roku 1947 však začaly proskakovat zprávy, že se sbírkou na olomoucké univerzitní insignie není vše v pořádku. Konkrétní poznatky o prokazatelné defraudaci části peněz (cca 100 000 Kčs) určených na pořízení olomouckých insignií dodala olomouckému krajskému výboru KSČ (sic!) pracovnice sekretariátu SOMOO a členka KSČ Věra Krestýnová. Krajské grémium si poté v polovině září 1948 povolalo O. Ryznara-Kanta společně s jeho tajemníkem Bohumilem Procházkou „na kobereček“. Procházka se ochotně svým soudruhům k defraudaci přiznal, přičemž jeho nadřízený O. Ryznar-Kant o celé záležitosti vědět a nezabránil jí. Tajemník Procházka také upozornil přítomné funkcionáře na skutečnost, že do defraudace je zapojeno více osob. Požádal proto krajské předsednictvo KSČ, aby celou záležitost ututlalo a umožnilo mu z Olomouce nenápadně zmizet. Jenže tento Procházkův návrh neměl sebemenší šanci na úspěch. Předsednictvo olomouckého KV KSČ totiž současně projednávalo – a to na podnět členů své strany – krajně neutěšenou situaci v detašovaném pracovišti Ministerstva informací ČSR v Olomouci. V čele tohoto pracoviště stálo právě duo funkcionářů SOMOO – O. Ryznar-Kant a B. Procházka, kteří státní instituci úspěšně – řečeno dnešním termínem – „vytunelovali“. A tak na B. Procházku podalo předsednictvo komunistického krajského orgánu trestní oznámení a O. Ryznar-Kant byl následně z KSČ vyloučen.

Nove vedení SOMOO a posléze Krajský akční výbor Národní fronty (jenž převzal majetek i závazky SOMOO, zrušeného po únoru 1948) zdárně sbírku dokončily; sbírka vynesla částku kolem 987 000 Kčs. Po uhrazení příslušných pohledávek figurovala na účtu univerzitního fondu Insignie UP hotovost ve výši 423 150 Kč. V srpnu 1952 likvidovalo Ministerstvo školství ČSR na vysokých školách veškeré mimorozpočtové fondy, a tak částka alokovaná ve fondu Insignie UP, kterou s nadšením poskytlo veškeré obyvatelstvo olomouckého regionu, předal rektorát Univerzity Palackého v Olomouci československému státu, v jehož financích se „rozpustila“. A tak největším defraudantem někdejších univerzitních financí bývalý tajemník SOMOO Bohumil Procházka vlastně ani nebyl.

PhDr. Pavel Urbášek
    ředitel Archivu Univerzity Palackého