Blog

Jezdím domů vlakem. Po náročném dnu jsem uslyšel ve vestibulu hlavního nádraží libé tóny. Zprvu jsem si myslel, že mám halucinace, ale pak mi došlo, co slyším. Piano (sic). Olomouc se zapojila do projektu Piano na ulici a na klavír si mohli zahrát amatéři i profesionálové. Se stejným projektem jsem se setkal i v Praze. Funguje i v Pardubicích. Bylo to vždy pohlazení na duši, vidět a slyšet. Mladé lidi, vetché stařenky, jednoruč i obouruč.

Před dvěma týdny zážitky skončily. Klavír byl odvezen do Smetanových sadů. A důvod? Oficiální zpráva zní, že brnkání na klimpr vadilo výdeji jízdenek. Zajímavé je, že hra nevadila mnohem bližším, kde se také platí a kde je také potřeba slyšet. Vzdušný altánek, do kterého má být piano umístěno jistě nepřidá strunám a pohodě nástroje.

Nepřidalo to ale hlavně Olomouci. Malé koncerty, někdy kvalitní, jindy méně zdařilé, etudy, které si zkoušeli čekající, radost z prvního potlesku před publikem bude chybět nejen cestujícím, ale určitě i začínajícím nebo končícím Mozartům. Olomouc, respektive České dráhy se ukázaly jako barbaři a nic na tom nezmění pěkné jarní dny a už vůbec ne, že se Olomouc prezentuje jako město kultury.

Ivo Überall
Ústav klinické a molekulární patologie