Blog

V debatách o rezignaci Václava Klause ml. padlo, že jejím důvodem jsou i neshody v představách o dalším vzdělávání na školách PORG. Ondřej Šteffl ve svém vyjádření sdělil (lidovky.cz, 22. 1.), že by si vybral koncepci pana Romana, tedy koncepci orientovanou na "non-cognitive skills" (česky někdy „měkké dovednosti“), že „plánované změny ... připravují děti pro život hluboko v 21. století“, že „mladý Klaus žije stále v minulém století“ a že jsou důležité i jiné věci než předměty, které „zde máme od roku 1848“.

Zveřejněné informace o doznívajícím sporu jsou pochopitelně kusé, ale zdá se, že v jádru věci jsou rozdílné názory na to, zda a do jaké míry by se tradiční vzdělávání, zastávané panem Klausem, mělo doplnit o výuku měkkých dovedností, tj. schopností prezentovat, komunikovat, být asertivní, umět vyjednávat, řešit konflikty, pracovat v týmu a podobně.

Protože tato otázka je důležitá bez ohledu na proběhnuvší spor a protože si rodič a žák přečte zejména to, že tradiční pojetí a jeho zastánci patří minulosti, kterýžto názor je navíc podepřen poukazem na odborníky a statistiky, domnívám se, že je třeba říct i názor opačný. Ten je stručně vyjádřen názvem mého příspěvku, jakkoli je to název záměrně nadsazený a zjednodušující. Věc má mnoho rozměrů, seriózní debata je složitá a v novinách prakticky nemožná, ale zazní-li silně formulované „A“, podle kterého zastánci tradiční koncepce zaspali dobu, je třeba říct i vyvažující „B“. Jako člověk, který učil na vysokých školách v naší zemi i v zahraničí, jsem přesvědčen, že klást důraz na měkké dovednosti na úkor tradičního vzdělání (a ono to na úkor samozřejmě je), na úkor „tvrdých znalostí“, analytických schopností, schopností správně, pokud možno exaktně uchopit problém a dojít k podloženému závěru, je omyl.

Nepotřebujeme absolventy, kteří umí (zejména) udělat působivou prezentaci a přesvědčivě mluvit. To ti skutečně dobří, odborně zdatní, znalí a vzdělaní mají přirozeně v krvi, navíc se v tom praxí přirozeně zlepšují. Potřebujeme právě ty odborně zdatné, kteří si dobře osvojili poznatky svého oboru, konkrétní fakta i teorii, což je to hlavní, co jim umožňuje správně se rozhodovat a tvořit nové.

To nejsou slova má, to jsou mnou parafrázovaná slova lidí z praxe, z komerční sféry i veřejného sektoru, se kterými se setkávám. Někteří jdou i dále a vyjadřují obavu z toho, že by prim hráli asertivní a komunikačně zdatní, nicméně obsahově prázdní manažeři. Jedině o dovednostech získaných tradičním vzděláváním můžeme říct, že dlouhodobě vedly k prosperitě. Nahrazovat je explicitním důrazem na měkké dovednosti znamená nechápat podstatu. Mimochodem, argument pana Šteffla, že mezi 500 výkonnými řediteli nejvýznamnějších světových firem, lidí, kteří „řídí tento svět“, je určitá část bez vysokoškolského vzdělání, že ta část se zvětšuje, a že tedy „očividně akademické vzdělání ztrácí na významu“, je pošetilý. To je podobné jako říci, že spořit si na důchod nemá význam, protože králové a panovníci tak zpravidla nečiní. Bavíme-li se o koncepci vzdělávání, měli bychom se dívat na jeho typické produkty, a ne na „top ten“.

(Redakcí upravená verze příspěvku vyšla v Lidových novinách 25. 2. 2014.)

Radim Bělohlávek
Přírodovědecká fakulta UP