Blog

Často slýchám různá podezření nebo přímo přesvědčení, jak ti bohatí a mocní mají všechno ovládnuté, zkorumpované, jak zamezují skutečné kritice a jak s tím nelze nic dělat. To si lze libovolně konkretizovat podle sklonů dané paranoidní představivosti.

Problém je v tom pocitu bezmoci, který produkuje různé mýty, jež a priori nelze ověřit, protože přece všechno ovládá jeden a ten samý moloch. Proto nečtu moc rád publikace o tom, jak je všechno v pořádku, jak všichni podle nějakých statistik bohatnou a jsou zdravější a dožívají se delšího věku, neboť cítím pachuť, že to je právě propaganda těch, kterým vyhovuje status quo a kteří chtějí zakrýt reálné problémy.

O to větší úlevou jsou pro mne ale knihy jako Pink Ribbon Blues autorky Gayle Sulik, již vydalo nakladatelství Oxford University Press v roce 2010 (první zmínku o ni jsem našel v časopise Nature). Na internetu lze tuto 440 stránkovou knihu koupit za necelých 15 liber.

Co je důležité: autorka v ní podrobně a nemilosrdně kritizuje bohaté a mocné, konkrétně farmaceutické firmy a charity, za to, jak přistupují k pacientkám s rakovinou prsu. Přesvědčivě ukazuje, jak se ze soucitu stal byznys, jak je celá kultura „války proti rakovině“ prohnilá, jak jí o reálné lidské utrpení vůbec nejde, ba jak ubližuje svým obětem.

Je to čtení paradoxně povzbudivé, protože ukazuje, že bohaté a mocné lze tvrdě a účinně, a nikoli pouze na základě fám, kritizovat, že lze analyzovat a rozkrývat cynickou nefunkčnost a začít tak cestu k nápravě. Na knihu vyšly příznivé recenze např. v New York Times.

Boris Cvek
katedra buněčné biologie a genetiky