Blog

„XXII. zimní olympijské hry se budou konat 7. až 23. února 2014 v ruském přímořském městě Soči,“ sděluje internetová encyklopedie Wikipedie, a pokračuje: „Rozhodlo o tom hlasování členů Mezinárodního olympijského výboru v Guatemale 5. července 2007. Hry budou organizovány ve dvou centrech, v pobřežním městě Soči a v horském středisku Krasnaja Poljana. Jedná se o druhé olympijské hry pořádané na území Ruska a o první zimní olympiádu v Rusku. Zatím se na olympiádu kvalifikovalo 90 zemí. Vstupenky stojí zhruba od 550 do 26 000 korun. Po skončení olympijských her se budou v Soči konat i Zimní paralympijské hry 2014 a poprvé série závodů Formule 1. Odhaduje se, že hry budou stát přes 50 miliard dolarů, tedy pětkrát více než původní odhady olympijského výboru a více než dvojnásobek nákladů předchozích her v Londýně. ZOH v Soči tedy budou nejdražšími zimními olympijskými hrami v historii.“

Též se z uvedeného pramene dozvídáme, že motto her zní: „Hot. Cool. Yours. – Жаркие. Зимние. Твои.“ Zimně olympijské motto tedy využívá klasické triády a je vpravdě výstižné, uvážíme-li, že i v zimě může být pořádně horko po těle. Jen se pozastavuji nad pořadím oněch epitet: od horkého ke studenému. Neměla by tato epiteta raději následovat v abecedním pořádku a sugerovat, že olympionici aktivní i pasívní přecházejí ze studeného stavu do stavu horkého, a nikoli snad, že vychládají?

Současně je v tomto anglicko-ruském mottu či spíše reklamním sloganu patrná diference mezi anglickou rezervovaností a slovanskou bezprostředností. Anglické přivlastňovací zájmeno „Yours“ totiž znamená „Vaše“ bez rozdílu zájmenného čísla, poněvadž v novodobé angličtině se tyká pouze Bohu („Thou, Oh Lord“) – zatímco Slované, a to najmě Češi, bez skrupulí tykají i osobám, s nimiž, jak se obrazně česky říká, „krávy nepásli“. (Američané, jak známo, se snaží nedostatek tykání v angličtině kompenzovat tak, že kdekoho zakrátko oslovují křestním jménem.)

Připomeňme v předolympijské atmosféře, „těhotné očekáváním“, komupak připadne 98 sad medailí, že první olympijské hry se na našem území konaly na Svatém kopečku u Olomouce. Dne 31. července 1817 (byl to čtvrtek, v tento den a v neděli se ve školách nevyučovalo), se pod vedením profesora olomouckého lycea Phil. Dr. Josefa Leonharda Knolla, historika a zastánce sjednocení zemí někdejší Říše římské národa německého (zaniklé roku 1804) ve Velkoněmeckou říši (Rakousko, Čechy a Moravu z této říše nevyjímaje), na Svatém kopečku u Olomouce uskutečnila studentská literárně-atletická slavnost v duchu starořeckých olympiád.

Teprve 18. října 1817 se na německém hradě Wartburgu poblíž města Eisenachu konala při příležitosti třístého výročí německé reformace a výročí bitvy u Lipska slavnost zorganizovaná studenty univerzity v Jeně (z tzv. buršáckého spolku); na Svatém kopečku se ovšem nepálily knihy symbolizující německou nesvobodu, jak se stalo na Wartburgu.

Studentská olympiáda na Svatém kopečku se opakovala v červenci následujícího roku. Průběh obou svatokopeckých olympiád profesor Knoll zevrubně popsal v ročnících 1817 a 1818 časopisu Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst (Archiv pro dějiny, statistiku, literaturu a umění), jenž v letech 1810–1828 vydával ve Vídni rakouský historik, spisovatel, politik a bojovník za svobodu Josef svobodný pán von Hormayr. Kolik ze studentů gymnázia, lycea a stavovské akademie v Olomouci, kteří se pod patronací Josefa Leopolda Knolla shromáždili v červenci roku 1817 na Svatém kopečku na louce za barokním chrámem Navštívení Panny Marie, se pokládalo za Čechy, můžeme se jen dohadovat. Pozoruhodné ovšem je, že vítězové „sportovních disciplín“, mezi nimiž se objevuje dnes těžko představitelný „hod kamenem do výšky“, nesli vesměs česká příjmení: v běhu to byl student Kunec, v hodu kamenem do výšky student Antonín Fučík, pocházející ze Seloutek u Prostějova, v hodu kamenem do dálky student Vrána a v zápase student Zbořil. V červenci roku 1818 v běhu byl první student Prošek ze Starovic u Hustopečí a v zápase student Lubojacký z Klimkovic u Ostravy; vedle soutěže v deklamaci cizích i vlastních básní tehdy přibyla další soutěžní disciplína, totiž soutěž ve hře na hudební nástroj (kytaru a flétnu). Na rozdíl od německých studentů – laureáta obou ročníků básnické soutěže Michaela Franze von Canaval (v letech 1833–1844 profesora literatury a estetiky na obnovené olomoucké univerzitě) a Johanna Schöna, vítěze v hodech kamenem do dálky a do výšky, ve skoku do dálky, ve hře na flétnu a v deklamátorské soutěži v červenci roku 1818 (Schön byl synem rychtáře v Dlouhé Loučce poblíž Uničova, později působil jako profesor státních věd, tj. dnešní politologie, na Vratislavské univerzitě v tehdejším Království pruském), o českých rekordmanech studentského potýkání na Svatém kopečku nic dalšího nevíme.

Jako historik a vyučující latiny a řečtiny na olomouckém lyceu znal Josef Leonhard Knoll dobře antické zvyklosti, a tak zvítězivší svatokopečtí borci byli dekorováni věnci spletenými z větviček různých listnatých stromů, hlavně ovšem dubu, emblematickým stromem germánství – na Svatém kopečku se na rozdíl od řecké Olympie vavříny nevyskytují.

Profesor Knoll hodlal v pořádání studentského literárního, hudebního a sportovního zápolení na Svatém kopečku pokračovat i v následujících letech, jeho ušlechtilý záměr však zhatily následky atentátu na německého spisovatele, dramatika a ruského konzula Augusta von Kotzebue, jehož 23. dubna 1819 probodl dýkou Karl Ludwig Sand, student teologie v Jeně a člen tamního buršenšaftu, a to kvůli údajné špionáži tohoto literáta ve prospěch Ruska (20. května 1820 byl atentátník Sand v Mannheimu sťat mečem). Dne 31. srpna téhož roku se konala v Karlových Varech konference ministrů zemí Německého spolku, jež se usnesla na potlačování všech projevů liberalismu a nacionalismu (tzv. Karlsbader Beschlüsse). Josef Leonhard Knoll se tak ocitl pod dohledem Metternichovy tajné policie a na jakékoli aktivity mimo akademickou půdu raději rezignoval.

Dodejme ještě, že profesor historie Josef Leonhard Knoll si vysloužil přízvisko „Antipalacký“. Je to přiléhavé označení – invektivami vůči Františku Palackému, najmě vůči prvnímu dílu německy psaných Dějin národa českého (Geschichte von Böhmen, I. díl 1836, II. díl 1. sv. 1839, 2. sv. 1842), si Knoll po svém přeložení do Prahy na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v roce 1832 napravil u vládních míst reputaci pošramocenou „svatokopeckou olympiádou“ a nakonec byl povolán na Vídeňskou univerzitu. Jak sděluje sám Palacký, byl Knoll „první německý učenec, jejž moje národně vlastenecká činnost rozdráždila, ačkoliv se ustavičně vystříhal své nepřátelské smýšlení vůči mně otevřeně projeviti“.

Jiří Fiala
emeritní profesor katedry bohemistiky