Blog

V poslední době si často kladu otázku, jestli do vědy patří humor. Zejména na přelomu roku, kdy dochází k bilancování publikační aktivity, přepočítávání RIV bodů a různým jiným aktivitám, mi přijde, že jde veškerá legrace stranou. Katarzní účinek humoru netřeba sáhodlouze popisovat a snad jen zarytí škarohlídové nepoznali tuto slast. Legraci si můžeme dělat buď z někoho (něčeho), nebo sami ze sebe. Ve vědě se častěji vyskytuje druhá varianta a napadají mě hned dva příklady.

Prvním je persifláž, kterou měl na svědomí fyzik Alan Sokal a která během doby vešla ve známost jako Sokalova aféra. Sokal publikoval v roce 1996 článek „Transgressing the Boundaries: Towards a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity“ ve dvojčísle prestižního časopisu Social Text. Článek se tvářil velmi seriózně, ale po jeho pečlivém prostudování čtenář narazil na závažné nedostatky v obsahové stránce a absenci jakékoli logiky. Autor se ke své parodii posléze (po přeložení článku do několika jazyků) přiznal, s konstatováním, že chtěl článkem poukázat na nedostatky ve filosofii vědy (zejména v postmoderní a poststrukturalistické), a že pokud v něm najdete jednu smysluplnou větu, tak v něm nenajdete určitě smysluplný odstavec. Sokalova aféra odstartovala poměrně bouřlivou diskusi a měla jak své odpůrce, tak zastánce. Podstatné je, že Sokal mířil do vlastních řad a snažil se humornou formou upozornit na nadměrné používání argumentačních klamů při psaní vědeckých prací, nekritické citování autorit, nekompetentnost redakčních rad a rétoriku vědců, která hraničí místy až s blábolením.

Druhým (poněkud odlišným) přístupem vědců k humoru je založení časopisu Journal of Irreproducible Results http://www.jir.com/. Ten vznikl v roce 1955 za vydatného přispění virologa Alexandera Kohna a fyzika Harryho Lipkina. Ani tento žurnál není prost sarkastických, satirických a parodických narážek na práci vědců. V tomto případě se však nejedná o nástroj pranýřování, ale spíše o zpestření života vědecké komunity.

Zcela určitě by se našlo více případů důkazů humorného naturelu vědátorů, ale myslím, že tyto dva jsou plně dostačující. Vtip a nadsázka jsou kořením života, a to nejen ve vědě. A nakonec doporučení nebát se používat větu: „Já ale vůbec nerozumím, o čem mluvíte“. Možná vaše protistrana čeká, že ji nepoužijete (a rovněž to neplatí jen pro vědu).

Ivo Überall
Ústav klinické a molekulární patologie