Blog

Ještě před sebeupálením Jana Palacha se na počátku ledna 1969 začaly stupňovat konflikty olomouckých studentů s příslušníky sovětské vojenské posádky. Tehdejší studentská organizace (Městské centrum Svazu vysokoškolského studenstva Čech a Moravy) rozeslala proto vedoucím státním a stranickým představitelům dopis, ve kterém žádalo neprodlené řešení napjaté situace ve městě. Sovětská komandantura v Olomouci naproti tomu sáhla k dalšímu posílení vojenských hlídek.

Bezprostředně po zprávách o smrti Jana Palacha vydala olomoucká studentská organizace provolání, v němž vyzvala studenty UP k 24hodinové stávce. Po složitých a bouřlivých jednáních zástupců studentské organizace s vedením univerzity městské centrum SVS přijalo doporučení, aby se místo okupační stávky konal dne 19. ledna 1969 „Den politické aktivity“ věnovaný diskuzím o aktuálních otázkách. Hlavní studentské shromáždění se v rámci „Dne politické aktivity“ uskutečnilo 19. ledna ve večerních hodinách na koleji B. Václavka na Envelopě.

O krajně konfrontačním přístupu okupační sovětské posádky k olomouckým studentům svědčí dopis velitelství sovětských jednotek v Olomouci rektorovi UP Josefu Metelkovi, v němž sovětská komandantura žádala „záruky, že nedojde k hrubým protisovětským provokacím ze strany manifestujících studentů, především ke střelbě“. Eventuální použití ozbrojené síly proti olomouckým studentům okupanti pravděpodobně koordinovali s místními bezpečnostními složkami. Je zřejmé, že tyto složky v prvních měsících roku 1969 stále intenzivněji hledaly záminku k silovému zákroku proti studentské organizaci v Olomouci. Právě olomoučtí studenti představovali v této době nejvýraznějšího obránce výdobytků pražského jara 1968 v středomoravském regionu.

Pavel Urbášek
ředitel Archivu Univerzity Palackého