Blog

Čtení je zvláštní obor lidské činnosti, jehož význam a následky jsou velmi různorodé. Číst začínají děti v předškolním věku. Je to čtení velmi jednoduché a většinou nejsou problémy s pochopením textu. Znáte to „Ema má maso“ nebo „Ema má mísu“.

Problém nastává, pokud jsou texty komplikovanější. Potom nastává další fáze práce s textem, a to jeho sémantická a interpretační analýza. Zní to trochu odborně, ale v podstatě jde pouze o správné chápání, umění číst mezi řádky a poznat, co nám „chtěl básník říci“.

Správné chápání se však netýká pouze textu, ale o chápání umění, zejména moderního. Charles Jenks napsal již v minulém století poměrně krátkou stať s názvem Řeč postmoderní architektury. O co kratší, o to významnější práce měla zcela zásadní vliv na chápání architektury jako znaku, který musíme správně dešifrovat. Tím se nám otevřou netušené možnosti v pochopení prostoru kolem nás a naše místo v něm. Tím chci naznačit, že číst a chápat nejsou synonyma.

Pěkně je to vidět na projektu sekvenování lidského genomu. Kompletní přečtení „korálků na šňůrce“ nám nic neřekne o funkci jednotlivých genů. K té se musíme dopracovat v dalším procesu chápání. Ne tak v politickém žargonu. Pokud politik řekne, že je něco čitelné, jedná se o prázdnou floskuli, pod kterou si lze představit všechno možné. Výraz nabývá mnoha konotací. Proto také politici toto slovo tak rádi používají. Politika a architektura mají tím pádem mnoho společného. Obé tvoří náš životní prostor. Politika ten společenský, architektura ten urbánní.

Proto je dobré umět dobře číst, ale také dobře chápat. Na pozdější reklamace (většinou) není brán zřetel.

Ivo Überall
ústav klinické a molekulární patologie