Blog

a) Z prózy

„Antonín Důra
Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ru­ce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet.
Tento způsob léta, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným.
Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vo­dy, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?
Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.
Řka to ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj, a dodal:
Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“

Výrok mistra plavčího Antonína Důry „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“ z prózy Vladislava Vančury Rozmarné léto vstoupil mezi epea pteroenta (okřídlená slova), což je bezpochyby vrchol popularity, jehož může spisovatel či dramatik dosáhnout, zatímco filmový scénárista zažívá podobnou satisfakci, když se promluva jeho filmové postavy ocitne mezi filmovými „hláškami“, což jsou vlastně též epea pteroenta sui generis (http://www.meteleskublesku.cz/). Uvedenou Vančurovu prózu, jejíž rukopis se bohužel nedochoval, s podtitulem „Humoristický román“ vydal prvně v listopadu 1926 nakladatel Jan Fromek jako 20. svazek edice Odeon, knížku typograficky upravil a opatřil kresbami i obálkou malíř a spisovatel Josef Čapek, přičemž 50 výtisků malíř ručně koloroval (http://www.youtube.com/watch?v=Q4qTlPU75XA). Ještě téhož roku na podzim vyšlo Rozmarné léto v 1 750 výtiscích v nakladatelství Družstevní práce, a to ve stejné úpravě Josefa Čapka, za Vančurova života naposledy. Potřetí bylo Rozmarné léto vydáno roku 1948 v rámci čtyřsvazkového vydání Vančurova díla, ale teprve jedenácté vydání z roku 1986 se vrátilo díky editorovi Miloši Pohorskému k původnímu Vančurovu textu (se zachováním autorovy osobité interpunkce a neoznačováním přímé řeči uvozovkami). Nyní je text Rozmarného léta dostupný i na internetu, tyto digitální edice však nejsou textově spolehlivé s výjimkou faksimile 4. vydání v rámci Spisů Vladislava Vančury z roku 1955, umístěného na internetových stránkách Ústavu české literatury AV ČR (http://www.ucl.cas.cz/edicee/index.php?expand=/soubory/VVI/VI8).

Nebýt ovšem filmového zpracování Vančurova románu, jehož se ujal pod shodným titulem filmový režisér Jiří Menzel a jež se na plátnech českých kin objevilo v roce 1967, byl by výše citovaný výrok Antonína Důry o nešťastném způsobu tohoto léta jen stěží nabyl takové popularity – Rudolf Hrušínský v roli plavčího mistra však nedýchá „na kuličku teploměru“, ale – nepochybně filmově efektněji a tělesně procítěněji – tato epea pteroenta pronáší jsa ponořen po krk v kalné říční vodě a třímaje mezi prsty pravice pozvednutými nad vodní hladinu hořící doutník. Poté, pohlédnuv na nebe, vloží doutník do úst a jme se plavat (http://www.youtube.com/watch?v=l63SzXgOnrc).

Je škoda, že mezi epea pteroenta nepronikla replika majorova: „Máte zcela pravdu, odvětil major. Je dobře míti veselou přítelkyni, znám to. Jejich tlamičky a jejich uši jsou malé a růžové.“ Bohužel však mnohé případy, posledně případ přítelkyně pana premiéra (doufám, že čtenáři tohoto blogu ocení tuto šestinásobnou aliteraci), dokládají, že takové vlastnictví dobře nekončí, jinak by totiž Miroslav Mareš nemohl opatřit svoji politologickou úvahu v internetovém Neviditelném psu nadpisem Rusnokovo rozmarné léto (http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-rusnokovo-rozmarne-leto-drr-/p_politika.asp?c=A130628_093658_p_politika_wag) – jak tedy patrno, mezi epea pteroenta se může včlenit i sám titul literárního díla.

b) Z dramatu

Nejletnější ze všech českých divadelních her je bezpochyby Léto básníka a dramatika Fráni Šrámka z roku 1915 (zfilmoval ji režisér K. M. Walló roku 1948) – byť této impresionistické činohře může konkurovat Srpnová neděle Františka Hrubína (1958, zfilmována režisérem Otakarem Vávrou roku 1960). Hledajíce letní epea pteroenta však musíme dát přednost Šrámkovi, neboť jedna z hrdinek jeho činohry o třech dějstvích (faksimile knižního vydání textu činohry je dostupné na adrese http://www.uloz.to/x3b98CS/sramek-leto-pdf), spisovatelka Valča Peroutová, pronáší ve druhém dějství následující často citovaný imperativ (na internetu 37 900 výsledků):

„PEROUTOVÁ
(po pauze tiše) Ostatně, léto budiž pochváleno…!
CHVOJKA
(zneklidněn): Co je to?
PEROUTOVÁ
Nic. Napadlo mi to. (S jistým pohnutím opakuje.) Léto budiž pochváleno!
CHVOJKA
(nervózně) Divné věci vám napadají.
PEROUTOVÁ
Divné. Skoro nebezpečné, Jiří.

A dále ještě tato apostrofa léta:

„PEROUTOVÁ
(jaksi rozechvěna) Léto, budiž pozdraveno!“

c) Z poezie

Mezi českými verši věnovanými létu epea pteroenta bohužel nenajdeme, ač tu nechybí díla mistrovská, jako například básně z oddílu Letní sbírky Jana Nerudy Prosté motivy (1883, dostupné na internetové adrese http://cs.wikisource.org/wiki/Prost%C3%A9_motivy). Obecněji známa je díky kongeniálnímu zhudebnění Jiřího Pavlici (absolventa FF UP z roku 1978) a interpretaci Hradišťanu báseň Jana Skácela Krátký popis léta ze sbírky Odlévání do ztraceného vosku z roku 1984 (o kritické vydání Skácelovy poezie pro dospělé ve dvou svazcích se v letech 1995–1996 zasloužil Jiří Opelík, absolvent FF UP z roku 1995):

Krátký popis léta

Požáry Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí

Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece
a noc ujídá

Ponecháme stranou „proces literární komunikace“ v citovaných verších – ač by bylo možné pojednat např. o rafinovaném střídání daktylu a trocheje, pod jejichž diktátem ustoupil gramaticky náležitý tvar 3. osoby plurálu „krvácejí“ tvaru 3. osoby singuláru „krvácí“ – (nedbání této diference ostatně již Ústav pro jazyk český AV ČR zespisovnil), jakož i o důmyslné hláskové instrumentaci verše „Omamně kvetou akátové háje“, a odkážeme raději na videoklip Hradišťanu Krátký popis léta: http://www.youtube.com/watch?v=RiTyFDth7QM.

Ale přece jen – co může evokovat banální, přesto snad okřídlené tvrzení, že „léto je léto“? Býval kdysi velice populární song popové hudební skupiny Boney M. (vzniklé roku 1976 v NSR) s názvem Sun of Jamaica (Slunce Jamaiky, http://www.pohodar.com/preklady/Goombay_Sun.htm; http://www.youtube.com/watch?v=p9Ux86X-KT4), jehož autoři po způsobu prvotních oper využili recitativu a zpívaného refrénu. Začátkem 80. let 20. století převzala tento song do svého repertoáru Helena Vondráčková s českým textem, na nějž lze vztáhnout epea pteroenta autorství Jana Wericha z poslední předscény hry Těžká Barbora (1960, (http://ufo.fme.vutbr.cz/JWMH/werich2.html): „To je blbý, to se bude líbit!“ Citaci recitativů songu Léto je léto si proto odpustíme (jsou k dispozici na internetové adrese http://www.youtube.com/watch?v=OPmzAQ5QMTw), postačí jeho refrén:

Léto je léto,
když den patří snílkům,
když můžem jen v tílku
ven jít.

Léto je léto,
když vzduch není špína,
když svět projdem v džínách,
jen chtít.

Léto sen hlídá,
když ztrácí svou tíž.
V trávě si snídáš a spíš.
Léto všem plachým kráskám
dá den setkání,
bosým láskám dá zem líbání, líbání.

Líbilo se to do té míry, že si Josef Dvořák mohl v prvním díle estrádního televizního seriálu Možná přijde i kouzelník z roku 1982 „střihnout“ parodii tohoto hitu – jak známo, k plnému ocenění parodie je nutno znát parodované dílo (https://www.youtube.com/watch?v=Rsrj9bHX6AQ). Od onoho léta letoucího 1982 uplývá letos už jedenatřicet let…

Jiří Fiala
emeritní profesor katedry bohemistiky