Blog

První část mé úvahy o „ars legendi“ (umění přednášet) obsahovala mj. líčení, jak přednášívali na někdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze matematik P. Stanislav Vydra a básník, dramatik, překladatel a profesor „přirovnávacích dějin světových literatur“ Jaroslav Vrchlický. Naváži na ni částí druhou, počínající konstatováním, že dříve i dnes se rozlišovaly a rozlišují dva druhy přednášek: a) přednáškové cykly v rámci předmětů jednotlivých studijních programů a b) extenze, tzn. monotematické přednášky tu- i cizozemských vědeckých kapacit, určené širší odborné veřejnosti. Takovými extenzemi na akademické půdě Univerzity Palackého jsou zejména výroční přednáška významného absolventa UP v Olomouci (od roku 2003 se těchto přednášek uskutečnilo deset) a přednáška k poctě Josefa Ludvíka Fischera, prvního rektora UP v Olomouci (od roku 1994 bylo prosloveno celkem devatenáct „fischerovských přednášek“).

Online lectures

Poněvadž technika od dob P. Stanislava Vydry a Jaroslava Vrchlického značně pokročila, dalo by se předpokládat, že ze zmíněných extenzí pořádaných Univerzitou Palackého jsou pro poučení těch, kdo na extenzích nemohli být přítomni, pořizovány videozáznamy a že tyto záznamy jsou umístěny na internetových stránkách UP – hledal jsem je zde však marně. Zato jiné univerzity, a nejen ony, jež figurují na prvních místech žebříčků kvality vysokých škol (ať to jsou univerzity britské – Oxford, Cambridge, nebo severoamerické – Harvard, Yale, Stanford), nabízejí řadu online přednášek a kurzů (některé bohužel dostupné jen po zadání PIN řádného studenta dotyčné univerzity). Navíc je množství videozáznamů přednášek i celých přednáškových cyklů volně k dispozici na internetovém serveru YouTube. Lze tak snadno zjistit, na jaké úrovni je „ars legendi“ v Evropě, za Kanálem i za Atlantikem, ba i ve zbytku našeho zglobalizovaného světa. Též Univerzita Karlova v Praze a zejména Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze nabízejí své extenze online, VŠUP dokonce prostřednictvím České televize (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/prednasky-vsup/).

Nejprve si povšimněme vnější okolnosti, jíž je oděv přednášejícího. S černou sutanou P. Stanislava Vydry, ač se jedná o úbor staletími prověřený a nanejvýš praktický, na rozdíl od kalhot v pase neškrtící a na kolenou se nevytahující, se nesetkáváme – též P. Tomáš Halík přednáší na UK na téma Vliv globalizace na světová náboženství v saku a kalhotách, bez kolárku i bez kravaty (http://ffms01.ff.cuni.cz/FFUK/Viewer/?peid=e8f917e27f004a33aa31fe9023e730b61). Zdá se také, že již neplatí onen genderově nekorektní bonmot tvrdící, že zatímco vědec pozvaný na světový kongres uvažuje, o čem na kongresu bude přednášet, vědkyně nejprve řeší, co si pro tuto příležitost vezme na sebe. Klasická filoložka Julie Nováková vzpomíná ve svých Pamětech aneb Autobiografii – Třináct olomouckých let (1948–1991) na svou první přednášku a seminář na FF UP v říjnu 1948: „Myslím, že jsem pro tuto příležitost byla poprvé v životě dobře oblečena. Vlasta mi opatřila ručně tkanou šatovku od soudružské firmy Pošepná-Vondráčková a dala mi to ušít u textilní umělkyně – nikoli švadleny – Venduly Kotíkové, sestry malíře Kotíka. Ta mi pak ušila ještě dvoje šaty – elegantní svou jednoduchostí – ale pak se provdala a pro cizí už nešila.“

Dnes se nosí i na akademické půdě neformálnost, zejména v zámoří. Eschatologické tematice přednáškového cyklu Smrt na Yale University přednášející Shelly Kagan svým zevnějškem nikterak neodpovídá, neboť je oděn do kostkované flanelové košile a riflí, navíc po celou dobu výkladu sedí na katedře a houpe nohama, ba dokonce v závěru svého výkladu zaujme na ploše katedry jógový sed „sukhásana“ neboli „příjemnou pozici“ (http://www.youtube.com/watch?v=p2J7wSuFRl8&list=ECEA18FAF1AD9047B0&index=1). Přitom jeho projevu rozumí i posluchač v poslední řadě auditoria, neboť Shelly Kagan je vybaven bezdrátovým klopovým mikrofonem, nikterak pohyblivost přednášejícího neomezujícím. Tato technická vymoženost, pokud vím, na UP ještě nedorazila, natož aby měl přednášející k dispozici hlavový mikrofon (ovšemže v tělovém vybarvení), zaručující dokonalou „poslouchatelnost“ i hlasově chabého muzikálového zpěváka. Videozáznam přednášky Shellyho Kagana je opatřen titulky, je tudíž přístupný též posluchači sluchově postiženému či ovládajícímu angličtinu pouze v její psané formě.

Génius české řeči
čím dále tím více se zasmušuje

Přehlížejíce online přednáškovou produkci zjistíme, že i dnes se vyskytují profesoři matematiky, chemie či fyziky schopní – stejně jako P. Stanislav Vydra – během přednášky popsat křídou vzorci, rovnicemi a výpočty celou plochu tabule zvící šesti čtverečních metrů, jakož i profesoři humanitních disciplín explikující výhradně vsedě za katedrou. Také dnes – podobně jako se to stávalo Jaroslavu Vrchlickému – se na extenzi čelného českého historika umění na FF UK dostaví jen několik málo posluchačů (http://ffms01.ff.cuni.cz/FFUK/Viewer/?peid=9b8fc71353d2485dbe1fc750a13168101d). Snad proto nyní vystupují na pražské VŠUP v rámci jedné online extenze v projektu 3×20 hned tři přednašeči – dva výkonní umělci a jeden teoretik (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/prednasky-vsup/).

Co se však dříve nestávalo, je užívání obecné češtiny při vysokoškolské výuce, natož aby se tímto interdialektem vyjadřovala docentka jazykovědné bohemistiky, infikovaná navíc slovními parazity („tak“, „tedy“, „teda“, „že“, „žejo“) a trpící hezitací (pazvuky, v docentčině případě docela zvučným pomlaskáváním): „Tak, začneme tím, že datív [!], tedy to – ty formy ti a vám, žejo, to je třetí pád nebo datív osobního zájmene, singuláru nebo plurálu, a – chm – ve srovnání vlastně se všemi ostatními slovanskými jazyky je tenhle pád opravdu v češtině populární. Najdeme ho úplně – skoro všude, ale z různých důvodů. Tak – jednak se vyskytuje tam, kde vyplývá z významu sloves, například u sloves dávání, dám ti tu knihu, tak tam musí bejt u toho datív, že […].“ Atd. atp. (předchozí výklad i jeho pokračování jsou k dispozici na internetové adrese http://ffms01.ff.cuni.cz/FFUK/Viewer/?peid=d21f7e619ad74ef7bc03893c58682adf1d).

Jiří Fiala
emeritní profesor katedry bohemistiky FF UP