Blog

Něco se děje. V našich městech a našem státě. Mám z toho závrať. Můj kraj se zbarvuje do rudo-oranžova; o nejvyšší státní křeslo bojují zvláštní kandidáti: muž s exotickými rysy a otřesnými názory, objímač stromů, inkoustem pocákaný umělec, přelétavá kariéristka nebo šlechtic, jemuž není rozumět ani slovo. Zdá se mi, jako by český národ stál na rozcestí a zároveň bojoval s jakousi nevysvětlitelnou kolektivní ztrátou paměti.

Události se ale kupodivu neodvíjí úplně bez odezvy. Ani v hlučných mediálních obrazech, ani v té nehlučné, tiše se šířící vlně na sociálních sítích. Blíží se prosinec, konec i začátek roku, čas nových plánů i zúčtování. Bude to rok, kdy svou pozemskou pouť ukončil některými milovaný, jinými zatracovaný prezident, jehož jméno si Češi i světové osobnosti spojují s počátky nové éry, s křehkou svobodou a klíčícím kapitalismem. Václav Havel. Bude to rok, co pro něj zapálily stovky lidí stovky svíček na náměstích svých měst. A letos? V kurzu budou Havlovy „módní“ kalhoty. Tedy kalhoty směšně krátké. Naprosto banální věc, jako jsou ohrnuté konce nohavic, má připomenout nebanální sílu a odhodlanost jednoho nebanálního lidského osudu.

Ohrnuté gatě pro vězně číslo 9658

Na Facebooku vznikla skupina nazvaná Kalhoty pro Václava Havla. Chce uctít jeho památku výrazně, zapamatovatelně a jednoduše. „Hledali jsme způsob, jak uctít památku Václava Havla způsobem, který by byl výrazný, zapamatovatelný a jednoduchý tak, aby se k němu mohlo připojit co nejvíce sympatizantů. Inspiroval nás Ručníkový den Douglase Adamse. Každý rok se k jeho památce hlásí tisíce lidí po celém světě tak, že v jeden den s sebou nesou ručník, jenž byl symbolem jeho nejznámější knihy Stopařův průvodce po galaxii. V odkazu Václava Havla jsme hledali podobně výrazný prvek. Inspirovala nás epizoda z raného období jeho prezidenství, kdy několikrát veřejně vystoupil s nápadně krátkými kalhotami. Havel byl často na tuto skutečnost dotazován a považoval ji za humornou. V Den pro Václava Havla 18. 12. 2012 si proto jako projev vzpomínky výrazně ohrneme nohavice kalhot,“ tvrdí organizátoři akce, ke které se už měsíc dopředu přidalo více než patnáct set lidí.

Kasání, kasání, všechny smutky zahání

Podobné akce vzbuzují různé emoce: lhostejnost, nadšení i zděšení. Někdo se nadchne, někdo si poklepe na čelo. Někdo si řekne, že na takové ptákoviny nemá čas, i když se mu ta ptákovina vlastně docela líbí. A někdo si řekne, že naše republika je v tak závažné krizi, že na nějaké pošahané vykasávání gatí není vhodná doba. A právě proto si prosincovou osmnáctku v kalendáři kroužkuju výraznou fixou. Na to obyčejné úterý se totiž neobyčejně těším. Jsem zvědavá, jestli síla vzpomínky opustí virtuální internetový svět a pronikne i do toho našeho – plného rozporuplných událostí, rozporuplných názorů a rozhodnutí. Do světa, v němž je směšné, a zároveň nesmírně důležité, stát s ohrnutými nohavicemi. Do světa, kde humor, pravda a láska možná jednou přece jen zvítězí.

Lenka Skácelíková
redaktorka informačních materiálů
Oddělení komunikace UP