Blog

Přestože studujeme žurnalistiku a očekává se od nás, že budeme psát maximálně několikastránkové články, někteří z nás mají i větší ambice. Vysokou novinářskou občas bereme jako začátek naší kariéry (úspěšného!) spisovatele a ve volném čase spisujeme myšlenky. Já například do červeného deníčku, který s sebou všude tahám a při těch nejnevhodnějších situacích vytahuji, abych do něj zaznamenala neuvěřitelnou událost, která se bude skvěle vyjímat na stránkách mé knihy.

Problém ale nastává v případě, kdy se snažím zapsané poznatky vsunout do svých textů. Jednou mám určitě v plánu použít...

Každého půl roku provádím ve své pracovně generální úklid. Vyměním obsah všech šuplíků, staré popsané papíry, které už nikdy nebudu potřebovat, vyhodím a nahradím je novými. Pár věcí si uložím, protože jsou důležité a postupně pokračuji dále, dokud není moje oblíbená místnost zase jako nová. Má to ale háček.

Každého půl roku vytáhnu bednu se starými propiskami, pery a fixy, abych ji protřídila, a každého půl roku ji zase odložím. Psací pomůcky jsou totiž specifické. Kdykoliv tu inkriminovanou bedýnku otevřu, vybaví se mi více vzpomínek než při pohledu do rodinného fotoalba. „Ale...

„Ten, kdo tvrdí, že nemá čas, viděl všechny seriály v posledních pěti letech,“ řekl mi u jednoho rozhovoru pan Benda, malíř, který se pyšní tím, že na rozdíl od televizních povalečů za ním něco zůstane.

Začala jsem uvažovat, proč si to myslí, když já pořád nemám čas, a přitom se na televizi vůbec nedívám. Uvažovala jsem, i když jsem si šla po práci projít svůj osobní účet na Facebooku, přemýšlela jsem o tom celou dobu, co jsem updatovala pracovní profil tamtéž. Za hlubokého rozjímání jsem zkontrolovala všechny čtyři e-mailové adresy, promazala šedesát spamů a zhlédla několik...