Blog

„Nové“ Teoretické ústavy se zvolna probouzejí k životu a osobně jsem čelil dotazům, jestli se mi líbí. Názory na ně jsou různorodé, jak vždy při hodnocení něčeho nového bývá. Nedá mi, abych nevzpomněl nápisu Jana Letzela na zdi svého lázeňského pavilonu ve Mšeném: „Jedna věc hyzdí stavení, že úst jemu dáno není, aby se samo hájilo, kdyby se o něm mluvilo. Pomni, že snáze je souditi, nežli věc dobrou zrobiti.“

Každý, kdo se trochu zabývá teorií umění, ví, jak ošemetný je pojem krásy. O tomto neuchopitelném jevu pojednává v podstatě celá estetika a problematika krásy jako estetické...

K výrazným olomouckým bohemistům náležejí jazykovědec Jaromír Bělič (1914–1977), v letech 1953–1957 děkan Vysoké školy pedagogické v Olomouci, a literární vědec Jiří Skalička (1922–1997). Sbližoval je slovácký původ a odborný zájem o dílo Karla Havlíčka Borovského (1821–1856): v roce 1947 vydal Bělič monografii Karel Havlíček Borovský a Slovanstvo, roku 1951 pořídil kritické vydání Havlíčkova Básnického díla pro Národní knihovnu, z roku 1965 pochází Skaličkova studie Havlíčkův satirický odkaz aj. Jako editoři připravovali Bělič a Skalička k vydání rovněž Havlíčkovy epigramy, mezi...

Chtěla bych popovídat nejen o smyslu kultury a o dvou operních představeních, ale také svým textem trošinku podnítit zájem studentů (především germanistiky) o klasickou hudbu. Či o kulturu obecně. A tak trochu přispět k zamyšlení nad tím, jaký k ní máme či nemáme vztah. Shodou okolností v obou operách, o nichž chci mluvit, vystupoval stejný pěvec, jehož – zdůrazňuji – osobně neznám, a také je režíroval stejný režisér. Tedy by i tento text mohl evokovat dojem jakési reklamy na toho nebo onoho. Záleží, jak to kdo bude chtít chápat. Nemohu za to, že jsem na obou představeních byla a...