„Sedmnáctého března jsme se probudili do jiného světa“

Zásady nepoužívání síly, mírového urovnání sporů, nevměšování a dodržování závazků – tímto stručným výčtem klasifikuje Naděžda Šišková z právnické fakulty porušení pravidel mezinárodního soužití ze strany Ruska po obsazení Krymu. Jako rodilá Ukrajinka zároveň sdílí obavy svých bývalých krajanů z dalšího vývoje a upozorňuje na paralely k rokům 1938 a 1968.

„Od doby ukončení druhé světové války platila nezpochybnitelná pravidla a principy mezinárodních vztahů. Nyní byly brutálně porušeny s intenzitou, kterou nikdo neočekával. Sedmnáctého března po krymském referendu jsme se vzbudili do jiného světa,“ říká Šišková, která vede katedru evropského práva právnické fakulty a ve své odborné práci se aktuálně věnuje otázkám sbližování práva států Východního partnerství a Evropské unie.

Aktuální vývoj podle ní potvrzuje, že nepokoje na Ukrajině rychle přerostly svůj původní lokální rozměr. „Už dávno nejde o bilaterální konflikt, ale o konflikt mezi Ruskem a Západem, je to celosvětová bezpečnostní krize,“ upozorňuje. Současnou krizi vnímá zároveň jako rodilá Ukrajinka, která ve své zemi žila do osmdesátých let minulého století a dosud udržuje přátelské i odborné kontakty se svými rodáky i rodilými Rusy.

Jak hodnotíte ukrajinskou krizi jako expertka na mezinárodní a evropské právo?
Z hlediska mezinárodního práva byly ze strany Ruska v tomto konfliktu porušeny téměř všechny jeho zásady. Zejména jde o Budapešťskou dohodu, která zaručovala zachování územní integrity Ukrajiny výměnou za její vzdání se jaderného arzenálu. Zvláště je v intencích mezinárodního práva výslovně zakázáno organizování a podněcování občanských nepokojů v jiném státě. Pozorujeme to po referendu na Krymu ve východních oblastech Ukrajiny.

Byly podle vás ze strany Západu využity všechny možnosti odvetných opatření?
Alarmující je zejména jasně zřetelná paralela k roku 1938 a k tehdejší politice appeasementu. Nacházíme se teď podle mého názoru v obdobné situaci, proto by odpověď měla být rázná. Otázkou ale stále zůstává proporcionalita, přiměřenost a správná volba odvetných opatření. Musí být voleny postupy co nejšetrnější, protože nikdo nechce třetí světovou válku. Zároveň musí jít o skutečně efektivní kroky, které agresora zastaví a zajistí, že konflikt alespoň nebude dál prohlubován. Z různých stran přicházejí signály, že anexe Krymu nebyla posledním krokem Ruska.

Takže jakési čekání na tah toho druhého?
Agresor přemýšlí co dál a je povzbuzen tím, jak snadno se mu to v případě Krymu povedlo. Velký vliv má i skutečnost, že získává obrovskou popularitu ve svém státě, což je podporováno masivní jednostrannou propagandou. Ta prezentuje zásah Ruska jako záchranu nejen pro své občany, ale pro Ukrajince – před údajným fašismem a řáděním banderovců. Podobně byl obhajován vstup do Československa v roce 1968 a ruští vojáci byli potom velmi překvapeni, že nebyli uvítáni jako zachránci a osvoboditelé, ale jako okupanti.

Jakou možnost má v dané situaci sama Ukrajina?
Existovalo nebezpečí, že konflikt vyzní jako intervence v Abcházii a rozdělení Gruzie, kterému nebyla věnována výrazná pozornost. Ukrajině se ale naštěstí povedlo zapojit do něj další státy, které směrem k Rusku vyslaly velmi zřetelné signály. Ukrajina ale není členem NATO, a nemůže proto využít příslušná ustanovení členské smlouvy. Významná je však v této souvislosti asociační dohoda mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Podepsání politické časti, které proběhlo 21. března. Ukrajina je tak alespoň částečně vtažena do politického dialogu a dalších forem spolupráce. Jde přitom o onu dohodu, kterou na podzim minulého roku prezident Janukovyč odmítl podepsat a která odstartovala občanské nepokoje.

Na Ukrajině máte mnoho přátel a blízkých. Jak prožívají nynější převratné události?
Žijí samozřejmě v obavách. Ale musím zdůraznit, že tam není přítomna národnostní nenávist. Nikdo nepřeruší kontakty se svými přáteli jen proto, že žijí ve státě, který přepadl Ukrajinu. V mé rodině jsme nikdy nerozlišovali, kdo je Rus a kdo Ukrajinec, já sama mám mnoho přátel v Moskvě, můj bratr se oženil s Ruskou. Mám dokonce informace o etnických Rusech, kteří se účastní zápisu dobrovolníků do ukrajinské armády, protože se cítí být spjati s Ukrajinou jako se státem, ve kterém od narození žijí a který musí bránit. Domnívám se proto, že tato krize nezasáhne individuální vztahy mezi občany, ale vztahy mezi státy.

Jak vidíte další vývoj v nejbližší budoucnosti?
Všechno záleží na tom, nakolik jsou dosavadní signály Západu míněny vážně. Pokud ano, může být rozsáhlejší konflikt zažehnán, pokud ne, Rusko nabude dojmu, že se západní země bojí zasáhnout. Každopádně jsem přesvědčena, že každý stát stejně jako člověk má svůj osud. Nezní to příliš vědecky, ale věřím, že osud Ukrajiny směřuje do rodiny evropských národů a že se dříve nebo později stane členem Evropské unie, zatímco osud Ruska bude směřovat k vytvoření nějakého typu euroasijské unie. Odtržení Krymu je zcela jednoznačně velmi negativní krok, zároveň je zde reálná naděje, že to urychlí integraci zbylé části Ukrajiny do Evropské unie.