Od udělení prestižní Ceny Hannah Arendtové uplynulo jubilejních 20 let
Ten slavnostní večer ve Schwarzenberském paláci ve Vídni se udál už před dvaceti lety. Ale do novodobé historie olomoucké právnické fakulty je zapsán nesmazatelně. Jako den, kdy fakulta obdržela své zatím nejprestižnější ocenění – Cenu Hannah Arendtové. Udělil ji vídeňský Institut für die Wissenschaften vom Menschen podporován Körberovou nadací. Cenu pro Univerzitu Palackého získaly dvě její aktivity – právnická fakulta a tehdejší projekt Zdenky Jařabové.
„Za úspěšnou snahu o reformu, za demokratizaci a za přizpůsobení se novým potřebám občanské společnosti…,“ těmito slovy vysvětloval 29. května 1996 předseda hodnotící šestičlenné komise Ralf Dahrendorf udělení Ceny Hannah Arendtové Univerzitě Palackého. Jeho slavnostní projev poslouchali pozvaní rektoři středoevropských a východoevropských vysokých škol a zástupci významných institucí. Komise tehdy vybírala z 26 nominací, do užšího finále postoupilo šest z nich. „Někdo nás musel na cenu navrhnout. Tipuji, že to byl sám šéf institutu Krzysztof Michalski,“ vzpomíná první polistopadový rektor Univerzity Palackého profesor Josef Jařab, který cenu osobně přebíral.
O ocenění rozhodla i zpráva, kterou univerzita na žádost institutu vypracovala, a návštěva komise přímo v Olomouci. Na právnickou fakultu její členové zavítali 22. března 1996. „Pro mě jako jednoho z těch, co navštívili Olomouc, vybočuje z tamních osobností jedno jméno. A to jméno pana děkana Miroslava Liberdy. Poté, co zažil v dobách nacistického a komunistického útlaku, by mohl být dnes zlomeným člověkem, ale to rozhodně není. Naopak,“ zaznělo v projevu Ralfa Dahrendorfa, významného sociologa, politologa a filozofa. Děkana práv označil za člověka, který se dokázal chytit nových příležitostí a s obdivuhodným elánem začal budovat jeden ze základních prvků svobodné olomoucké univerzity – právnickou fakultu, která vychovává pro svou zemi tak potřebné ochránce právního státu. „S respektem se skláním před tímto mužem, který nám všem může dát lekci z toho, co dokáže lidská síla a jak hájit svobodné hodnoty,“ dodal lord Dahrendorf. V tehdejším laudatiu byl také pochvalně zmíněn projekt Integrace Romů do společnosti, který na katedře sociologie organizovala manželka tehdejšího rektora Zdenka Jařabová.
Cena byla pro Univerzitu Palackého v polovině 90. let důkazem, že její snahy o reformu a inovaci jsou dobře nastartovány. „Byla to pro nás nová energie, Věděli jsme, že ve svých snahách nesmíme polevit. Jmenované osobnosti dělaly i něco navíc, nad rámec svých povinností. Jejich aktivity byly zaměřeny na růst a prohloubení občanské společnosti,“ připomněl Jařab. V případě děkana Liberdy to byly například kurzy pro veřejnost na téma Občané a právo. „Bohužel mám pocit, že s odchodem Liberdy a mé ženy se tyto snahy z akademické půdy trochu vytratily,“ dodal Jařab.
Hannah Arendtová (1906-1975)
byla myslitelka a publicistka německo-židovského původu. Odmítala být označována za filozofku, nelíbil se jí rovněž pojem politická filosofie, upřednostňovala spíše termín „politická teorie“.
Vyrůstala v Königsbergu (dnes Kaliningrad). Studovala u Martina Heideggera a Karla Jasperse. Jako Židovka musela po převzetí moci nacisty z Německa uprchnout. Po několikaletém pobytu ve Francii odešla do USA, kde působila na vysokých školách. Zemřela v New Yorku.
Zdroj: Wikipedie
Součástí ceny byl grant ve výši 300 000 německých marek. O jejich využití nejprve rozhodovala speciálně vytvořená univerzitní Komise pro Cenu Hannah Arendtové. V roce 2012 byla z rozhodnutí tehdejšího rektora Miroslava Mašláně komise zrušena a nevyčerpaná částka ve výši přibližně pět milionů korun rozdělena rovným dílem mezi právnickou a filozofickou fakultu. Obě fakulty byly povinny využít tyto peníze výhradně na podporu vědecké a publikační činnosti.
V tuto chvíli má právnická fakulta na svém účtu zůstatek z daru Hannah Arendtové přes milion a půl korun. „Obecně platí, že příspěvek se poskytuje studentům nebo akademickým pracovníkům fakulty na aktivity, které nelze hradit z jiných zdrojů. Vzhledem k tomu, že dar Hannah Arendtové je neobnovitelný zdroj, pokud to lze, upřednostňují se pro financování jiné zdroje,“ vysvětlila proděkanka Olga Pouperová. Podle ní se při rozhodování o žádosti posuzuje efektivnost využití prostředků, zejména tedy účelnost a hospodárnost. Příspěvek se poskytuje například na pokrytí nákladů na účast na zahraniční konferenci nebo na zahraniční výzkumné cesty s příslibem konkrétního vědeckého výstupu. O žádostech do výše 50 tisíc korun rozhoduje proděkanka sama, o poskytnutí vyšší částky pak vedení fakulty.
Cena Hannah Arendtové vznikla v roce 1994. O rok později se prvním laureátem stala Graduate School for Social research při Ústavu filozofie a sociologie Polské akademie věd. Ocenění nese jméno významné myslitelky, politické filozofky a publicistky německo-židovského původu. Hannah Arendtová žila v letech 1906-1975.
Pro vkládání komentářů je nutné se přihlásit/zaregistrovat.
Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani vydavatele. Redakce diskusi nemoderuje, ale vyhrazuje si právo nevhodné komentáře smazat, případně zrušit registraci.