„Jařabe, tady máš práci.“ Tak začala obnova právnické fakulty

„Krátce po listopadové revoluci, když už jsem se stal rektorem, našel jsem v zákoně o obnovení Univerzity Palackého z roku 1946 zmínku o přislíbené, ale nenaplněné právnické fakultě. V tu chvíli jsem si řekl: Jařabe, tady máš práci!“ vzpomíná na první podnět k obnovení práv v Olomouci Josef Jařab. První polistopadový rektor sice netušil, kde začít. Ale začal. Po náročných přípravách a na jeho návrh rozhodl v lednu 1991 univerzitní akademický senát o „zřízení právnické fakulty“. V sobotu uplyne od této události přesně 25 let.

„Nejprve jsem hledal rady a pomoc u kamarádů, kteří přednášeli právo ve Spojených státech amerických, v Anglii nebo ve Francii. Jedním z nich byl například německo-britský sociolog a politolog Ralf Dahrendorf,“ říká Josef Jařab a vzápětí zmiňuje další jméno. „Dostal jsem se k Čechoameričanovi žijícímu v Torontu Ctiradu Vranovi. Tohoto rodáka z Olomouce, právníka a baťovce, jsem k nám pozval.“ Společně probírali celý jeden víkend, jak založit právnickou fakultu. „Právě od Vrany jsem získal seznam asi pěti šesti právníků, jeho vrstevníků z Olomouce, a sestavili jsme jakýsi přípravný tým,“ vysvětluje Jařab, dnes respektovaný znalec americké literatury, uznávaný profesor a vědec. Od začátku bylo jasné, že olomoucká fakulta musí být jiná než kterákoli postkomunistická právnická fakulta. Měla být nová a moderní, s příklonem k prakticismu ovlivněným tradicí anglosaské výuky práva.

Liberda: ideální děkan

Úskalím bylo najít prvního děkana. Podle Josefa Jařaba u nás mnoho kandidátů, kteří by mohli fakultu vést nebo na ní vyučovat, nebylo. Jistá skupinka, nebyli to přímo disidenti, ale pronásledováni režimem byli, se scházela pravidelně při volejbale. Mezi nimi i právník z České státní pojišťovny jménem Miroslav Liberda. Vytipoval ho také Vrana. „Jako rektor jsem Liberdu kontaktoval. Říkal jsem si, že už to jméno je natolik krásné a příznačné, že nám musí s budováním fakulty pomoct,“ říká s úsměvem Jařab. Krátce na to se stal Miroslav Liberda prvním děkanem právnické fakulty. Díky svým povahovým vlastnostem a pracovitosti se do této pozice výborně hodil. „Byl to úžasný člověk, pracovně i lidsky. Uměl vyřešit každý problém, navíc s grácií. Měl smysl pro humor a skvěle se s ním pracovalo,“ vzpomíná tehdejší sekretářka děkana Jana Zapletalová, která ve stejné funkci na fakultě stále pracuje.

Důležitá pro založení olomouckých práv byla i konference o československé kultuře a literatuře na New York University v roce 1990. „Přišel tehdy za mnou profesor Richard Neumann z Hofstra University, že se o nás dozvěděl a zda nám může pomoci. Díky němu jsme získali podporu Fordovy nadace,“ vysvětluje Jařab. I další zahraniční cesty prvního polistopadového rektora a setkávání s emigranty byly pro začátky fakulty velmi důležité. Tak vznikla například spolupráce s profesorem mezinárodního práva Georgem Neuspielem z Carleton University v Ottawě. Úzké vztahy se podařilo navázat i s univerzitou v Grazu.

Ne všichni na začátku 90. let však vzniku práv v Olomouci přáli. „S děkanem Liberdou jsme museli bojovat proti nevůli některých institucí v této zemi. Ať už to byla akreditační komise, nebo lidé na ministerstvech či na jiných univerzitách.“ Na Jařabovi a především pak na Liberdovi byla příprava vlastního studijního programu. Program Občan a právo fungoval tak úspěšně, že v roce 1996 získala fakulta prestižní cenu Hannah Arendtové. Körberova nadace ji uděluje jako výraz zhodnocení přínosu pro rozvoj demokratické a občanské společnosti v zemích střední a východní Evropy. Fakulta počátkem 90. let hned třikrát za sebou dosáhla také na Evropské křeslo, finanční podporu od vídeňského Institut für die Wissenschaften vom Menschen.

Bitva o budovy

Nová fakulta se zabydlela v budovách bývalého Okresního výboru KSČ, v nich se vyučuje dodnes. „Věděl jsem, že získat tyhle objekty bude pro univerzitu zásadní. Přetahoval jsem se o ně s fakultní nemocnicí i s několika soukromými institucemi,“ upřesňuje Jařab. Výuka začala v září 1991. Do prvního ročníku nastoupilo šedesát studentů. Mezi nimi i Michal Černý, dnes odborný asistent na olomoucké katedře soukromého práva a civilního procesu. „Všichni jsme se tehdy navzájem znali, atmosféra byla opravdu rodinná. Klíčovou osobností byl děkan Liberda. Ten fakultu postavil na nohy a svým elánem ji prvních pár let udržoval a ukazoval nám směr,“ řekl Michal Černý.

Profesor Jařab ten nejužší vztah s právnickou fakultou ztratil po smrti děkana Liberdy v roce 1998. Vloni na podzim se na fakultu vrátil. V pro něj netradiční roli a na pozvání absolventa práv. „Dostal jsem pozvánku na promoci od jistého Jana Jařába, což je vnuk mého bratrance z Hlučínska. Své studium, potvora jedna, přede mnou celou dobu tajil. Měl strach, abych se náhodou nedozvěděl, že tu studuje nějaký Jařáb. Prý abych si nemyslel, že chce nějakou podporu nebo co,“ vysvětluje osmasedmdesátiletý profesor. Když potom v říjnu usedl společně s dalšími hosty do auly a sledoval promoci, pociťoval velké uspokojení. „Vybavil jsem si ty složité začátky fakulty a najednou tady byl ten výsledek. Dokonce se členem mé širší rodiny. Bylo to velmi příjemné,“ dodává Jařab.