Anketa: Jak vzpomínáte na své začátky studia práv před 25 lety?

Bylo jich šedesát a v roce 1991 nastoupili do prvního ročníku právě obnovené Právnické fakulty Univerzity Palackého. Zpočátku se nemohli spoléhat na kopírky nebo mobilní telefony a internet byl pro ně slovo bez významu. Učili se i v bývalé Síni revolučních tradic dřívějšího Okresního výboru KSČ. Jak první absolventi u příležitosti 25. výročí obnovení práv v Olomouci vzpomínají na svá studia? V mnohém se shodují. Zdůrazňují „rodinnou“ atmosféru a vyzdvihují osobnost tehdejšího děkana Miroslava Liberdy.

Michal Jelínek, soudce Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc:

Olomouckou fakultu jsem si v roce 1991 vybral jednoduše proto, že jsem z Olomouce. Hrál jsem tu fotbal za HFK Olomouc a nechtělo se mi nikam dojíždět.

V prvním ročníku nás bylo jen 60, takže jsme se zakrátko všichni znali, k čemuž přispěly seznamovací večírky v olomouckých hospodách, které tehdy nově houfně po revoluci vznikaly. Všem se nám nejvíc líbil děkan Liberda, který byl plný elánu a měl i výborný smysl pro humor (např. poukazoval na dějinný paradox, že v bývalé budově OV KSČ se nyní bude vyučovat skutečné právo). Přičemž jsme záhy pochopili, že bez něj by k obnovení právnické fakulty v Olomouci asi hned tak nedošlo. Fakulta v začátcích neměla takřka žádné vlastní vyučující, což se pro nás ukázalo tak trochu výhodou. Jezdily nás učit opravdové kapacity zejména z právnické fakulty z Prahy (prof. Císařová, prof. Jelínek atd.) nebo z brněnské fakulty (doc. Mates, doc. Schelle atd.).

Shánění studijních materiálů bylo náročné hned z několika důvodů: 1. Psal se rok 1991, tedy docházelo k zásadním porevolučním změnám právního řádu tehdejší ČSFR, kdy předrevoluční skripta a učebnice nebylo často možno vůbec použít a nové studijní materiály se teprve tvořily. 2. Vzhledem k tomu, že fakulta zpočátku neměla vlastní vyučující, kteří by publikovali, museli jsme shánět materiály na jiných fakultách. Což v době bez internetu a mobilů nebylo snadné. Kdo nějaká skripta získal, byl král a mohl si říct vysokou cenu za jejich půjčení.

Michaela Sigmundová, advokátka a odborná asistentka na PF UP:

Bylo září 1990 a telefonicky jsem zjišťovala na rektorátu univerzity, zda je pravda, že se má za rok otevírat studium na právnické fakultě v Olomouci. Hovořila jsem tehdy s paní Zapletalovou, která se později stala sekretářkou děkana Liberdy. I když jsem byla přijatá na právnickou fakultu v Brně, zvolila jsem studium v Olomouci. Lákal mě nízký počet studentů v ročníku a fakt, že nás budou učit vyučující jak z brněnské právnické fakulty, tak pražské.

Měli jsme například zajímavý předmět s názvem právní proseminář, kde vystupovali odborníci z oblasti práva a sdíleli s námi svoje zkušenosti. Počítače, internet ani mobilní telefony v počátcích studia nebyly. Fakulta byla umístěna do budovy, kde dříve sídlila složka KSČ. Podle toho vypadal interiér. V rotundě vybavené červeným kobercem a červenými stoličkami na sezení se vyučovaly cizí jazyky. Soudní síň zde ještě nebyla. Vzpomínám si, že pan děkan byl ve své kanceláři od brzkého rána do pozdního večera včetně víkendů.

Po skončení studia jsem na fakultě zůstala jako asistentka spolu se spolužákem Michalem Černým. Dodnes jsem s fakultou pracovně v kontaktu a těší mě, že z původně nejmenší a nejmladší fakulty se stalo uznávané a respektované pracoviště. Byla to doba, na kterou ráda vzpomínám.

Petr Vavřík, advokát:

Vzpomínám na tu báječnou a rodinnou atmosféru, kdy se časy rychle měnily, lidé se také měnili, ale ta šance být u restartu právnických studií v Olomouci byla vskutku jedinečná. Všichni studenti a pedagogický sbor si uvědomovali velikost dané příležitosti. A jako jeden tým jsme bojovali s tehdy ještě pravěkými prostředky technickými, reprodukčními a telekomunikačními. Nadšení všech však některé těžkosti se sháněním moderního učiva a všeobecných potřebných informací zcela odsunulo do pozadí. Před obrovskou nástěnkou u vchodu do fakulty, v přízemí vlevo, mohl frekventant v klidu zameditovat a dozvěděl se díky spolehlivosti a operativnosti sekretariátu vše, co potřeboval. Zřetelně si vybavuji některé dny, kdy jsem opřen o zmiňovanou nástěnku vydýchával některá pozdně odpolední a někdy i noční kolokvia a disputace nad rodící se moderní judikaturou soudů, o kterých jsme tehdy ještě ani pořádně nevěděli, že existují.

Děkuji celému pedagogickému sboru v čele s fenomenálním, energickým a lidským děkanem Liberdou za víceméně úspěšný pokus přetvořit primáta ve studenta a mladého muže s právnickým vzděláním. A pokud si ještě někdo vzpomene na některé drobné excesy či humorné situace, které jsem zapříčinil, pak slibuji, že jsem se již polepšil. Snad nebudu příliš patetický, ale studiu vděčím za kolektiv jistě celoživotních kamarádů, na které jsem z hlediska jejich schopností a kariér hrdý. Fakultě přeji mnoho dalších úspěšných čtvrtstoletí a již nikdy žádné násilné či jiné přerušení činnosti.

Lenka Konrádová, soudkyně Krajského soudu Ostrava – pobočka Olomouc:

Je to až neuvěřitelné, že Právnická fakulta Univerzity Palackého slaví již 25. výročí svého založení. Jsem absolventkou historicky prvního ročníku této fakulty a na studium vzpomínám velmi ráda. Vzpomínky mi vyvolávají především spolužáci, se kterými se setkávám nejen pracovně. Vzhledem k tomu, že nás bylo v ročníku kolem šedesáti, měli jsme možnost se dobře poznat. Byli jsme v každodenním kontaktu, který řada z nás udržuje dosud. Nízký počet studentů pak přispěl i k individuálnějšímu přístupu vyučujících k nám studentům, což bylo jistě velkým plusem našeho studia.

Velmi ráda vzpomínám na děkana Liberdu, který stál u zrodu právnické fakulty a měl zájem na tom, aby se fakulta rozvíjela a byla schopna vychovávat kvalitní právníky. Byl to vyučující s lidským přístupem a za fakultu doslova dýchal. Vzpomenu i na profesora Jelínka., který nás učil trestní právo.

Myslím si, že z nás právnická fakulta vychovala úspěšné právníky, soudce, státní zástupce, advokáty. S fakultou nadále spolupracuji, a to především jako vedoucí diplomových prací a garant odborné praxe studentů na Krajském soudě v Ostravě, pobočka v Olomouci. Tímto snad alespoň částečně mohu fakultě poděkovat a vrátit jí to, co mi dala v rámci studia a co dodnes využívám při výkonu svého povolání.