Sympozium zkoumalo kořeny české teologie

Zhodnotit práce nejstarších českých teologů a jejich přínos pro současnost. Takový byl hlavní podnět sympozia Ke kořenům české teologie, které dnes uspořádala katedra systematické teologie a Česká christologická a mariologická akademie v rotundě teologické fakulty.

Smyslem otevřeného setkání bylo posílit znalost dějin českého teologického vědeckého myšlení. „Jednou z největších bolestí české katolické teologie je od devatenáctého století neznalost vlastních dějin. Každá generace si myslí, že začíná na zelené louce a často si neuvědomuje, že skutečně má na co navazovat. Tomuto trendu chceme čelit,“ uvedl Ctirad Pospíšil z pořádající katedry.

Časopis katolického duchovenstva

Hlavní pozornost byla zaměřena na nejstarší práce českých teologů v období 19. a první poloviny 20. století, ale i na Časopis katolického duchovenstva, který vycházel více než sto let počínaje rokem 1828 a je považován za páteř dějin české teologie.

„Nejzajímavější jsou právě ty nejstarší práce – nakolik jsou ještě přínosné a do jaké míry z nich lze dnes čerpat. My na ně máme navazovat, a proto je musíme znát,“ zdůraznil vedoucí katedry systematické teologie Eduard Krumpolc.

Konkrétní zaměření jednotlivých příspěvků vyplynulo z výzvy organizátorů k účastníkům, aby téma sympozia zmapovali z hlediska svých odborných zájmů – dogmatiky, morálky, biblistiky či liturgiky. „Jde o průkopnickou záležitost,“ zdůraznil Pospíšil.

Olomoucké badatelské sdružení

Česká christologická a mariologická akademie vznikla v Olomouci v roce 2009 jako odborné sdružení katolických i nekatolických křesťanských badatelů. Jejím posláním je podpora rozvoje christologie a mariologie prostřednictvím publikační, překladatelské a editorské činnosti.

Významná je spolupráce s Mezinárodní papežskou mariánskou akademií, jejíž dokument Trojjediný Bůh a pokoj mezi lidmi patří k zatím posledním publikačním výstupům olomouckého pracoviště. Podle autora českého překladu Ctirada Pospíšila jde o velmi aktuální téma.

„Objevuje se názor, že monoteismus je nevyhnutelně násilnický, zatímco polyteismus by měl být pacifický. Proti tomu je třeba se ohradit. Náboženství je v každé podobě ambivalentní – může člověku dávat velkou posilu a humanizovat jej, ale může jej také pokřivovat a zkomplikovat mu život,“ uvedl Pospíšil. Právě teologie podle něj může přispívat k eliminaci antagonismů, které se na náboženském poli objevují.