Socha příběhů je bohatší o patnáct osudů

Nelehké osudy lidí z různých kontinentů symbolizuje dalších patnáct kamenů, které dnes do Sochy příběhů vložili studenti olomoucké Caritas – Vyšší odborné školy sociální. Při tradičním aktu se podělili o své nové zkušenosti z nedávných zahraničních praxí.

V Česku ojedinělá událost proběhla v Olomouci už podvanácté. Tentokrát se studenti druhého ročníku programu Sociální a humanitární práce vrátili ze zahraničních cest v Indii, Ugandě, na Jamajce, Ukrajině, Balkánu, z asijských i evropských zemí. Kameny, které si odtamtud přivezli, symbolizují životní příběhy jejich klientů. Zaujaly je natolik, že je chtějí vyprávět dál.

Příběh babičky a vnučky

Byl mezi nimi i příběh babičky z Ázerbájdžánu, která se poprvé v životě setkala se svou vnučkou právě díky studentům z Olomouce. Ve dveřích příbytku paní Guljustany v Širvanu se v dubnu letošního roku objevila Radka Kachramanová, která se do rodné vlasti svého otce vrátila pomáhat jako studentka olomoucké Caritas.

„Byl to neuvěřitelně silný a niterný zážitek, i když Ázerbájdžánci jsou hodně silní lidé a své emoce nedávají příliš najevo. Babička na tom není zdravotně nejlépe, byly jsme proto rády, že máme vůbec možnost se vidět,“ popsala krátce své životní setkání Radka.

Socha jako nekonečný lidský příběh

Netradiční objekt Sochy příběhů je o to unikátnější, že od roku 2006 postupně přibývá nejen kamenných symbolů, ale i dřevěných sloupů, do jejichž otvorů jsou vkládány. „Na začátku to byly tři sloupy, ale už tehdy jsme měli ideu, že se budou stavět další. A ukázalo se, že to tu sílu má,“ uvedl iniciátor projektu Ivo Mludek.

Jak potvrdil ředitel školy Martin Bednář, spolu se studenty se shodli, že hlavní informací o tom, co je sociální práce, zprostředkuje veřejnosti lidský příběh. „Symbolicky se tady prolínají i příběhy našich studentů. Osudy, které vyprávějí, jsou svízelné, ale i nadějné, protože nejčastěji svědčí o pomoci, o solidaritě – tedy o hodnotách, které chceme posilovat a zušlechťovat,“ doplnil Bednář.

Poselství kamenných symbolů v době nevídaných technických a technologických možností ocenil také rektor Univerzity Palackého Miroslav Mašláň. Řešení chudoby a útisku ve světě podle něj vyžaduje především změnu lidského myšlení. „Kamínky svých vědomostí a příběhů, které přivážíte, tady zasejete do myslí našich spoluobčanů – a to je vlastně nejdůležitější,“ řekl Mašláň.